Výročí cukru: osladili jsme to sobě i Evropy – Hodonínsku deník

včera 19:32

Hodonínsku / Nositelé folklóru / – Každá věc, jehož nás provaz životem, každý předmět, který často Bezděkov bereme do ruky, všechno kolem nás má svou historii. V tomto týdnu slavila zajímavé výročí Švehla vzniku jedna drobnost, jehož náš život dělá doslova sladší.

Dne ​​23. ledna to bylo 170 let od vzniku Peckové cukru. Za vynálezce nebe sepíše Tvůrce kostky cukru je považován Jakub Kryštof Rad (1799 – 1871), Jenže byl ředitelem Dačické rafinérie.

Toto výročí mně přivedlo na myšlenky věnoval dnešní příspěvek seriálu poohlédnutí se za tím, jak se v lidovém prostředí v dřívějších dobách jídlo sladilo. Na pomoc jsem si vzal internet a vyhledej příslušný hesla.

přestože byla cukrová řepa pěstována jako krmivo dosud v antických dobách, Její použití pro výrobu dalšího sladidla – cukru bylo objeven relativně nedávno; až v 17. století. Ve starověku i středověku se sladilo především medem. Jím se však ve šlechtické, městské i Vesničko kuchyni dost šetřili. I tak byl však med Hlavním sladidlem po celé dějiny lidstva a vedle cukru se jim udržet do dnešních dnů.

Irena Forejtová ve svém internetovém pojednání o historii „medová pečiva a perníkářství“ uvádí, že „starověké národy považovaly med za stravu bohů, a proto jim při slavnostech obětovali medové pečivo. Antičtí hrdinů při slavnostních příležitostech rozdávali medové perníky Různí tvarů. k tvarování perníku se od nepamatují používaly hliněné a později dřevěné formičky, takzvané kadluby, s námětem ze společenského a náboženského života. Nejčastěji například s vyobrazením Adama a Evy, narozená nebe ukřižovaného krista či Tří králů. Obyčejný vesnický lid vytváří z perníkového těsta jednoduché tvary Betlémské hvězd, koník, husar, srdíček a typických regionálních ornamentů. Dnes perníčky vykrajujeme nožem nebe formičkami a zdobíme je bílou nebe obarvenou polevou či mandlemi. „

Perníkářství bylo ve středověku dobrým řemeslem, ale Perníkáři nebylo mnoho a proto vstupovali například do pekařského cechu. Příčinou pozvolného úpadku Perníkáři od druhé poloviny 19. století byla rostoucí konkurence cukrář, jejichž sortiment sladkých dobrot byl jako vítaná novinka velmi vyhledavani.

Cukr vyrobený z cukrové třtiny vstoupit do EVROPSKÝCH dějin, jak sladilo někdy v 14. století. Tehdä se Benátčané naučili rafinovat třtinu dovezeného ze severovýchodní Afriky a obchodovali s ním iv zemích střední Evropy. V českých zemích a na Moravě se začal třtinový cukr jako sladilo užívat po křižáckých Valka. První dováženého cukr byl velmi drahý a byl sepíše považován za lék.

Po objeven Ameriky přivezli Kryštof Kolumbus cukrovou třtinu na Haiti, odkud se šířila na Kubu, do Mexika a Brazílie. Později třinový cukr dováženého z Ameriky zaplavil evropský trh a vytlačil pěstování třtiny ve Středomoří. Dovoz třtinového cukru ze zámoří trval až do napoleonských válek. V té době se začalo se šlechtěný cukrové řepy a třtinový cukr byl postupně nahrazování cukrem řepný. Za napoleonských válek došlo k velkému rozvoji cukrovarnictví. Po celé 19. století se cukr vyráběných z cukrové řepy distribuoval na trhy a do obchodů převážně přímo přes formou cukrových homolí.

Homole bylo tradiční balení cukru. Mela tvar komolého rotačního kužele, jehož výška byla kolem 30 cm. Běžně byla vyráběných a prodávaná do konce 19. století, kdy ji plně nahradil krystalicky a peckového cukr. Homole se přes svůj elegantní tvar velmi špatně porcovanou.

folklórních, téměř Lidové Podání uvádí, že manželka ředitele Rada, Juliana Radová vedle bohatý společenský život a cukr k čaji či kávě podávala svých hostům velmi často. Při porcování cukerné homole si zranila prst as výčitkou požádala manžela, zdá by mohl vymyslet něco menšího. JK Řada přemýšlel, až se v roce 1841 zrodil vynález lisu na kostky cukru. První kostky měli rozměry hran 1,2 cm a 1,5 cm. Vyráběné pro náš trh je začal v polovině 19. století Své Dačické rafinérií cukru.

Cukr v Různí podobách pozvolna iv lidovém prostředí našich krajů nahradil jako sladidlo tradiční med. V lidovém perníkářství však sladký včelí produkt Své místo udržet. A tak medové pečivo z našich stolů nevymizelo a zůstalo především v podobě pečiva obřadního. Zručné cukrářky je vyrábějí nejen k tradičním svatební obřadem, kde medové pečivo bylo nejvýraznější výzdobou vysokých svatebních stromů. Medové pečivo se jako vítaný dárek užívalo takové o významných církevních svátcích, kterými Jsou především Velikonoce a Vánoce. Takové babičky je často připravuj Svým vnoučatům jako oblíbený pamlsek.

Dnes je medové pečivo nejrůznějších tvarů našimi hospodyňky vyráběných pomocí plechových forem. Tradiční formy dřevěné Jsou užívání k tvarování medového pečiva jen výjimečně. Na stůl se medové pečivo nejrůznějších tvarů podává buď nezdobené, nebe krásně a pečlivě zdobené bílou cukrovou polevou. Třeba krásná srdíčkové perníčky na fotografiích vyrobila Kateřina Martykánová ze Svatobořice-Mistřín.

FRANTIŠEK SYNEK

Autor: Redakce

Diskuse

Do diskuze nikdo nevložil žádný příspěvek