Lesná železnička začínala v lokalitě Kobyliarka, kde byly dvě slepé koleje dlouhé asi 200 metrů. Zde se nakládalo dřevo do vozů ze skládky, na kterou ho z okolních těžebních úseků přiváželi koně. Dnes zde je čerstvý výsek.

Záhorská lesní železnice vedla přes tři katastru: Moravský Svätý Ján, Závod a Lakšárska Nová Ves. Zdejší velkostatek vlastnil rozsáhlý majetek, ve kterém se kromě dřeva produkovaly i zemědělské plodiny jako brambory, obiloviny, cukrová řepa a líh. Přeprava výrobků na železniční stanici ve Velkých Levároch koňskými potahy a tažnými voly byla však zdlouhavá a drahá, proto se velkostatek rozhodl na její zrychlení a zlevnění postavit úzkorozchodné železnici. Licenci na její stavbu s rozchodem 760 mm získal v roce 1918 av tom roce na ní začala i provoz.

Z Kobyliarky se trat napojila na cestu, spojující studánky se Šaštín a odtud pokračovala jižním směrem k hájovně Hrabovec. V tomto úseku vedla železnička vysokými borovicovými lesy, které přetrvaly dodnes …

V největším zářezu 18-kilometrové sítě dnes rostou stromy …

Lesní cesta ze Šaštín až po Hrabovec místy stoupá nebo klesá. Těleso železnice si však udržuje přibližně stejnou výšku náspy a zářezy – zejména díky tomu je dobře viditelné i dnes.

Provoz na trati závisela od ročního období. Nejvíce se přepravuje od listopadu do dubna. Denně to představovalo asi 90 tun dřevní hmoty, přibyla do chovu dvěma vlaky. Roční objem přepravy byl tedy asi 15 000 až 20 000 tun. Stavební dřevo se vozilo na pily do Velkých Leváre, Plaveckého Čtvrtku a Šaštín, kde bylo nařezané na potřebnou tloušťku. Některé dřevo bylo určené na impregnaci do Brodku u Přerově, kde se z něj vyráběly telefonní a telegrafní sloupy i železniční pražce.

V některých úsecích vede lesní cesta přímo po tělese železniční trati …

Mosty na úzkorozchodke byly dřevěné konstrukce. Na fotografii jsou vidět pozůstatky pilířů přes Lakšársky potok.

Z Hrabovca vedla trat na majer Příčné, kde se přiváželi uhlí a nakládali zemědělské produkty. Trat pokračovala na Trajlinkovský mlýn, odkud se stáčela k lokalitě Nový majer. Odtud procházela kolem kanálu, ve kterém parní lokomotivy dobírali vodu k cihelně U Janíčko, odkud se odváželi cihly. Železnička končila v lokalitě Dúbrava, asi 5 kilometrů od zastávky Moravský Svätý Ján.

Kromě stavebního dřeva a dřeva určeného k impregnaci se využívalo i zbývající dřevo. Tenké dřevo se řezalo na 4-6 metrovou délku a dodávalo se do chmelnic. Z odpadového vyřazeného dřeva zase bylo na místě pálené dřevěné uhlí. Tuto práci vykonávali dělníci z Kysuc, Rakova, Turzovky a Liptovská Kokava, kterých si najímal velkostatek. Vypálené uhlí bylo odváženy na překladiště do Dúbravy a odtud do Švýcarska a Německa. Ročně tak bylo vyvezeno 25 až 30 vozidel normálního rozchodu.

Lokalita Hrabovec v současnosti. V roce 1930 byla odsud postavena 2-kilometrová odbočka na majer Trní. Tam byl lihovar, přiváželi se tam otruby a krmivo a uskladňovali zemědělské produkty na odvoz k hlavní trati.

Násyp odbočky na Trní dnes protíná asfaltová cesta z Lakšárskej Nové Vsi do studánky …

Dopravu na lesní železnici zajišťoval malý třínápravový lokomotiva firmy Orenstein und Koppel, který nesl jméno Maryska. Železnice měla i dvě motorové drezíny a asi 30 nákladních vozidel. Pro přepravu dělníků, myslivce či výletníků sloužil otevřený vůz. Vlakové soupravy byly tvořeny čtyřmi vozy, obsluhu vlaku tvořily strojvedoucí, topič a dva brzdári. Cesta z Kobyliarky na Dúbrava trvala dvě hodiny.

V těchto místech končila trat z Hrabovca. Z lihovaru se zachoval do dnešních dnů jen komín …

Trasa železničky mezi Trajlinkami a Dúbrava vedla přibližně v dnešní stromové aleji na fotografii …

Manipulační prostor na Dúbravě byl poměrně rozsáhlý. Z hlavní železniční tratě vedla na překladiště normálnerozchodná vlečka, dlouhá asi 200 metrů, nazývaná IRMA. Trat úzkokolejky se zde větvila na tři koleje. Čtvrtá kolej vedla do výtopny a pátá opačným směrem k Moravský Svatý Janu. Kromě toho zde byla administrativní budova, vlastní elektrárna, sklad uhlí, ubytovna, pekárna i kuchyň. Vlečku obsluhoval lokomotiva Československých státních drah z Velkých Leváre.

V těchto místech bylo kolejiště překladiště Dúbrava. Dnes je tu palouček s lesním porostem …

Po druhé světové válce se těžba dřeva omezovala a těžké časy přišly i na železnička. Majetek i lesy byly zestátněná a těžba a tedy i provoz na železnička byla nakonec pro nerantabilnost zastavena. V roce 1947 byla trat demontování a celý svršek i vozový park prodali do Maďarska. Po někdejší Záhorské lesní železnici zůstaly jen staré fotografie a místy pozůstatky jejího vedení v zemi …

Starší článek autora Čtvrtý rok mého putování po slovensky Kalvárie