V pavilonu goril leží na dřevěné podstavce kondolenční kniha. Jsou v ní odkazy: „Tatu, nikdy nezapomeneme. Škoda že jsi umřel. Byl jsi skvělý …“ Vedle leží květiny a plyšové srdce s nápisem Love. Někdo přiložil banán.

Zatímco lidmi stále zmítají emoce nad smrtí gorilátka Tatu, které se při hře v Praze zoo nešťastnou náhodou uškrtil (více o smrti Tatu ZDE ^[1] ), jeho otec Richard leží na zemi na boku a rukou si podpírá hlavu. Dřímající chlap na gauči u televize, napadne každého při prvním pohledu. Gorilla ženy leží EPODE na Brich, ruce Mají sepnuté a podpírají si jimi brady. Vedle si hraje malý Kiburi, Tatuův bráškou. Trhá kusy trávy, žužlaje je, dloubat prstem do země.

Gorily už zase Mají Své běžné starosti a život jde dále

Richard zbystřit jedině v momentě, kdy se mezi návštěvníky u výběhu objevuje Martin Vojáček. Chovatel goril. Ne že by se Richard pohnou, to ne, za to mu žádný člověk nestojí, ale očima na mladého muže neomylně zaostří a nyní pozorně sleduje každý jeho pohyb. Martin je jeden z petice Lidí, kteří mají k párty pražských goril nejblíže. Krmí jejich, hlídá, uklízí, vymyslíte pro ně zábavu.

Zatímco od kondolenční knihy rodiče právě odvádějí dvě plačící děti a jedna návštěvníci pražské zoo ve stejnou chvíli o kus dál přesvědčit Její ředitele Miroslava Bobka, že by nebožtík Tatu měl mít v zahradě pomník, gorily samec Richard a jeho rodina vypadají v pohodě. Ba Přímo Spokojené. „Pochopili, že Tatu umřel. Vyrovnal se s tím možná rychleji, než jsme předpokládali,“ říká Martin Vojáček. Mám tedy spoustu dalších otázek.

Jak truchlil gorily?
Melia bychom si uvědomit, že jsou to gorily, ne lidé, i když Jsou chytré a květnu mnoho vlastností podobných tem našim. Nečekejme, že budov projev city Stejně jako my. Změny na nich samozřejmě Byli vidět. Když se to stalo, Byli apatické. Měněny žralo. Nemručely. Nemele náladu na skotačení. Promysleli.

Přemýšlejí gorily?
Určitě. Dívám na ně a říkám si: Na co asi myslí?

A na co?
Těžko říct. Každá je úplně Jiná, každá má svou povahu. Richard je konzervativní a má rád klid. Shinde je šéfka. Kambička má ráda chlapy, vždy ji rozveselí. Má vytipované typy, které se jí líbí.

Jaké?
Velcí chlapi, čím větší, tím lepší. Ideální Zrzavý. Když se nějaký takový muž objeví mezi návštěvnících, Lehne si na záda, na břicho si vezme malého Kiburiho a ukazuje, jaká by byla dobrá nevěsta.

Mají gorily smysl pro humor?
Shinde a Richard Jsou šprýmař. Občas na nás vybafnou a květnu radost, Když se lekne. Když je poušti do výběhu, otevřeme jim dveře z ložnice, čekáme, až z nich vyjdou a pak je jdeme zavřít. Richard se za dveře schová, my přijdu zavřít a on na nás vybafne. Zakřičet, a Když vidí, jak leknutí nadskočit, má radost. Nechce útočit. Prostě nás chce přelstít. Zakřičet a hned mastí do výběhu.

Kamba před pár dny Mručel, křičela a válela se na zádech. Lidé, kterého to viděl, říkali: No, to je strašné, ona trpí, vyjadřujete zármutek nad ztráty Tatu. Jenže Kamba jednoduše Mela mokrá záda z výběhu a takto si je utírala do dřeva vlny, který gorily Mají jako podestýlka. Fakt je totiž ten, že smrt malého Tatu zamávala s pražskou gorilí partou měně, než Když jim odvezli mladou Mou do Španělské zoologické zahrady.Tehdy totiž gorily Nevěděli, jak si vysvětlit, že najednou Moje není. Byla s nimi, zdravá, nic se nestalo a najednou nebyla (více o odchodu Moji TU ). Když umřel Tatu, viděl to. Byli v šoku, ale zároveň jim došlo, že Tatu je mrtvý. Bylo to jasné a srozumitelné. V přírodě je běžné, že čas od času někdo umřela. To dá rozum, to ví každé zvíře. A tak Richard místo truchlení Pozorně sledují každý pohyb Martina vojanda: Bude nějaká dobrota? Nebe zábava? ^[2]

Je pravda, že Součástí práce chovatele goril je vymyšlený, jakou jim připravíme zábavu a hry?
Ano, u lidoop je DŮLEŽITÉ stále vymyšleno, aby se nenudili. Snažíme se jim zábavu obměnou. Dáváme jim jídlo do PET lahví, do plastových krabiček nebo do kapes z jedlého papíru, protože se občas stane, že papír Sežer. Navrtávají jim špalky dřeva, do nich vkládat rozinky a ony si je pak paličkou vyšťourávají. Mají rády, když je jídlo schované. Nakrájíte ovoce, zalijeme je vodou a dáme zmrazit. Pak jim ho dáme a ony led olizují, rozlamují, baví se tím, jak se k ovoci dostat. Takové jsme smotali hasicí hadici, do ní dali oříšek a na koncích zauzlovali. Složitost uzlu stupňujeme a jejich baví rešimu, jak je rozvážně.

Říká se, že pražské gorily Jsou unikátní tím, že tu vzniklo něco, co vědci zkoumající chování lidoop nazvali přepravková kultura …
Ano, přepravky jsme jim začali dávat jen tak pro zábavu, ale ony je postupně začali používat jako židle. Sestavují je na sobě, zkontrolují, zda se nepřevrátí a zda se na ně dobře poleze. Pak si na nich vyleze, pro co potřebuji. V pavilonu takhle Byli u stropu květiny, tak si přepravky sestavovali tak, aby na ně dosáhli. Nikdo je to neučil, přišli na to sami.

Takové se říká, že člověk se stal člověkem, Když začal používat nástroje …
Je jasné, že to není pravda. Všichni lidoop používají nástroje, gorily tím Nejsou výjimečné. V přírodě strkají KLAČKO do termitiště, aby dostali ven hmyz, tu šťourají do dřeva, aby si vybral rozinky.

Znáte, kdy Mají radost?
Když Mají radost, buší si do prsou. Někdy tleskají.

tleskají? To jste je učili?
Když Kambička žila v Německu, někdo ji tam učil znakovou řeč. Umí asi tři Čtyři znaky. Když něco chce, tleskl. Ostatní gorily to od ní odkoukal. Když někdo z návštěvníků něco hodí do výběhu, Kambička nám to přinese, protože ví, že za to dostane piškotů. Sice to trvá, ale pak jí to secvakne. Přines nám to za mříže a nastavuje ruku, že za to něco chce.

Od doby, kdy pražská zoologická zahrada ve spolupráci s Českým rozhlasem rozjela projekt Odhalení, spočívající v tom, že gorily Jsou Kontinuální snímání kamerami a lidé to MOHOU v přímém přenosu sledovat na internetu, získala gorily parta tisíce fanoušků. Některých lidé je Sledování Přímo propadli. Výjimkou není situace, kdy do zahrady telefonuje rozrušená žena, že si v noci při sledování goril všimla, že z jednoho dřevěného polena trčí nebezpečný velký hřebíky, o který se gorily MOHOU zranit. Chovatelé provedli Průzkum a zjistili, že má na mysli malé dřívko, v podstatě Tříska, kterým se od kmeny odlomila.

Jaká bývá reakce Lidia Když řeknete: Jsem chovatel goril?
Nejčastěji se zeptají, zda k nim chodím do výběhu. Jak blízko se k nim dostanou.

A jak je to tedy? Dotykem se jejich?
Ano, ale jen přes mříž.

Jsou hebké?
Dříve drsnější. Ale ony o kontakt s člověkem nestojí. Když už, tak za něco. Richard si nechá přes mříž podrbat záda, zkontrolovat se. Dělám takovej preventivnímu veterinární cvičení. Nastaví záda, ale hned také ruku, že za to něco chce. Mohu podat ruku Kambě, ta mě poplácal po ramenou, ale to je tak všechno. Z bezpečnostních důvodů MOHOU prostrčit přes mříže ruku jen částečné, tak, aby nás nemohli chytit. Jediný, kdo ruku prostrčí celou, je malý Kiburi.

Může k nim vůbec někdo vejít?
Ne, to nejde. Kroměř Bikiry a Kamby tu máme gorily odchované přirozené v tlupách, nikdy nepřišlo do kontaktu s člověkem. Jedině, Když Byli uspat. Když se stala ta nehoda s Tatu, kolegové je museli Rozehnal proudem vody, zavřít do ložnice a až pak jít na Tatu do výběhu.

Jaký k nim vlastně máte vztah?
Když mám delší dobu dovolenou, myslím na ně a říkám si, co asi dělají. Přítelkyně si ze mě kvůli tomu dělá legrace. Fakt na nich myslím, Když s nimi nejsem. Každý den mě překvapují. Nejvíce tím, jak fungují jako rodina. Kijivu má každé tři roky mládě. Když se mládě narodí, to předchozí prodáte Kambě, kterým nemá mláďata a je jako teta nebe babička. Kamba se pak o ní stará. Nosí ho, krmí, spí s ním. To se mi na nich moc líbí.

Jak vlastně vypadá běžný den s nimi?
Vstávej kolem osmé ráno. Spí v pavilonu, každá tam má svůj kout. Dostanou nahlédnout, napít, většinou džus Ředění vodou nebe čajem. Pak jdou do výběhu a čekají, až úklid pavilon. To dostávají větve, většinou ovocné stromy, vrbu, akát. Pak si žijí Svým životem av jednu dostanou oběd. Vitamínový kaši, vajíčka, jogurt, tvaroh. Ve tři dostávají ovoce a zeleninu. Pak jim v pavilonu zase rozházíme větve a další zeleninu. Žerou tedy pětkrát denně. Kolem sedmu, půl osmé si dělají Hnízdil ze dřeva vlny a jdou spát.

Proč na vás Richard tak koukám?
Zná mě. Poznej mě, i Když odchází, jsem už vysprchování, provlečení a jsem mezi návštěvníky. Dobře vědí, kdo jim připravoval jídlo.

pozoruj vás při tom?
Chodí se na nás dívat do okna do přípravného. Když tam rAno rozsvítí, tak ještě polehávají. Když začneme připravovat jídlo, sem tam se někdo z nich přijde podivné, v jaké jsme fázi. Pak zase zalehne. Za chvíli se přijde podívat druhý. Když vidí, že Lavor Jsou plné a pití připravené, jdou se Štós k výdejnímu oknu.

Richard už zase vypadá, že spí. Poloha na boku s podepřenou hlavou se nezměnila. Kamba takové působil jako obrovská nehybná černá Hrouda neživé hmoty, ale očima Pozorně sleduje malého Kiburiho. Ten si Spokojené hraje s lanem a poleny na něm zavěšený, přitom šťourat do necelá v zemi. Všichni už zase jedí. A mručí. Když se jí a mručí, je dobře. To je jasné měřítko situace v Gorilla parties. Je to mnohem spolehlivější měřítko jako něco vyčistit z gorilích tváří. Mají tam smutek, nebe radost? Myslí si něco o TECHO tvorech, kterým na ně chodí Zira přes skla? Zkoušel to: „Zdá se mi, že Richard je právě teď mrzutý, otrávený, až naštvaný, ne?“ „Ale ne, Richard je právě teď v pohodě, to je jasné video,“ říká chovatel.

ČÍM JSOU PRAŽSKÉ gorily vyjímečně Pražská tlupa je unikátní tím, že se v ní v roce 2004 narodila Moja, první gorila nížinná narozená v Česku, postupně k ní Přibyl Tatu a Kiburi. Dospělou část tlupy tvořil samec Richard a samice Kijivu, Shinde, Bikira a Kamba. Jejich popularita odstartovala v roce 2005 projektem Odhalení, který byl založen na principu reality show. Tlupu goril lidé od té doby MOHOU sledovat nepřetržitě na internetu, projekt změnil název na Pomáháme gorily a probíhá ve spolupráci s iDNES.cz. Lidé už v přímém přenosu viděli porod, sledovali, jak se v tlupách zabydlela nová příchozí. Projekt se rozšířil na pomoc organizacím, které se zabývají záchranou volně žijících goril v Africe. Jde například o distribuci Knížek do tamních škol, díky kterým se děti učí, že gorily je třeba chránit. Na záchranu goril ve volné přírodě jdou dvě koruny z každé vstupenky zakoupené do pražské zoo. Lidé takové nosí do zoo staré mobily, společnost, která je zpracovává, platí za každý deset korun az nich Jsou dělání boty, dalekohledy a technické vybavení pro strážce rezervace, jehož chrání gorily proti pytlákům.

References

1. ^{^} ZDE (hobby.idnes.cz)
2. ^{^} ZDE (hobby.idnes.cz)