Viděl jsem že potok je jedno velké smetiště plné odpadků různé provenience od skla přes plasty po elektroniku a baterie, taktéž nedaleko místa kde jsem objevil korýtka vyúsťuje do potoka kanalizační trubka z které teče tekutina připomínající odpad ze žumpy. Proto jsem se rozhodl upozornit na tyto zjevné nedostatky obvodní úřad životního prostředí ve městě Detva (sídlící 150m od nedostatků na které jsem je měl upozornit), a informovat se zda by s tímto stavem něco nemohli udělat. Když jsem přišel na druhý den na obvodní úřad životního prostředí vysvětlil jsem úřednice jaký mám problém a zeptal jsem se jestli by mi mohli pomoci nebo na koho bych se měl obrátit o pomoc. Dostalo se mi nejisté odpovědi, že s vyústěním odpadní trubky se mohu obrátit na obvodní úřad zp. prostřednictvím podání, a se smetím na potoce mám jít na městský úřad protože město je momentálně správcem toku, ale pouze té části která protéká městem. Části toku mimo města mají ve správě Lesy ČR sp což pro mě znamenalo novou komplikaci, protože nejvíce odpadků bylo právě na části toku ve zprávě lesů, a to znamenalo jít na další úřad na kterém jsem pak ani nebyl, protože jsem si o něco později uvědomil podstatnou věc. Došlo mi totiž proč stále žijí korýtka na potoce Detvianka. Bylo to jen díky tomu, že na asi třistametrová úseku toku, právě na tom který mají momentálně ve zprávě Lesy ČR sp se v minulosti nedělala úprava koryta toku jako tomu bylo ve městě, kde se rovnali koryto potoka a dělali úpravy břehů tím, že se zpevňovaly masivním zídek. Také se však udělali stupně-propady což má značný vliv na migraci živůčichů žijících a pohybujících se ve vodě. Toto vše mělo pravděpodobně za následek, že v té době byla vyhubena celá populace nejen korýtek říčních ale i jjjiných živůčichů v části potoka, na níž se dělaly vodohospodářské zásahy. Život na tak zničené části toku se mohl obnovit jen díky migraci živůčichů z nedotčených částí ekosystému potoka. No a tato nenarušená část je i dnes, přestože je silně zanesená odpadem z lidské činnosti kolébkou populace korýtek říčních v potoce Detvianka. Jedná se přibližně o tristometroví úsek od soutoku Detvianky ze Slatiny po most při obchodu Lidl. Kdyby chtěl někdo čistit nejen část potoka musel by to dělat velmi opatrně protože zejména mladé jedince korýtek jsou tak malé (1-2 mm) že při každém být jen malém zásahu do prostředí ve kterém žijí, tj.. bahnité písčité naplaveniny by tyto juvenilní stadia korýtek proud odnesl na místa, kde by si možná již nedokázali najít vhodný substrát a zahynuli by, stejné nebezpečí ale hrozí i dospělým jedincům které jsou tak dobře maskované na dně, že je nevidíme a tak se často stávají nevinnými oběťmi našich procházek ve vodě. Třeba si uvědomit že ze statisíce jedinců korýtka říčního se dožije dospělosti kolem 10 jedinců, i to jen v případě optimálních podmínek v člověkem nedotčenosti prostředí. Tímto jsem chtěl říci, že v případě pokud bych byl nahlásil Lesem ČR sp, že mají v potoce smetiště, a oni by tam poslali lidi aby to vyčistili, pravděpodobně bych se přičinil o zničení části již tak oslabené populace korýtek říčních na dotyčné lokalitě .

Na městském úřadě se ukázalo že ne každý má stejnou citlivost na smetí ve svém okolí, protože když jsem řekl úředníkovi který má na starosti životní prostředí a odpady, že bych byl rád kdyby si posbírali smetí na potoce, dostalo se mi odpovědi, že to již učinili a znovu to dělat nebudou protože nemají na to lidi a peníze, že mají nyní jiné problémy (jako je sekání trávy), a že když chci dá mi pytel a můžu si to jít vysbírat sám, také mi navrhl že pokud nemám co dělat můžu jít k nim na aktivační práce. Pan úředník mě seznámil také s tím, že pro něj je nejproblematičtějším odpadem posečená tráva protože ji nemá kam dávat. Paradoxně pro mě je tráva nejcennější surovina, stačí ji usušit a prodat jako krmivo pro zvířata nebo se může usušená lisovat a prodávat jako palivo, další možnost je kompost, ale to by chtělo lidí a finance, a to město zdá se nemá .. (O nějaký ten měsíc jsem se dozvěděl, že tráva končí v nedaleké bioplynové stanici). Nakonec je zde výrok který si budu pamatovat ještě dlouho. Když jsem se odvážil zeptat úředníka odpovědného za životní prostředí, jestli ví že má na potoce přímo ve městě zákonem chráněné živůčichy, tak odpověděl, že je mu to úplně jedno. Na druhý den jsem si všiml na ulici asi deseti aktivačních pracovníků, zametali čstejný chodník a opírali se o košťata a lopaty. Zde by původně tento příběh skončil a začal bych se věnovat popisu Unio crassus co je druhové jméno korýtka říčního v latinské vědecké nomenklatuře. No o dva dny jsem zažil další vzrušující zážitek s pracovníkem inspekce životního prostředí jehož jsem byl nucen zavolat protože z levostranného přítoku Detvianky, potoka Německá tekla silně znečištěná voda s občasnými pěnovými bublinkami na hladině. Ta voda mi připadala jako odpadní voda z domácnosti no ve velkém množství, až v takovém že byl znečištěn nejen potok Německá, ale i hlavní tok Detvianky. Když přišel pracovník IŽP, řekl že voda je čistá nepění a nezapáchá, a ryby nezachoval. Konstatoval, že to není havárie, a doporučil mi abych si přečetl zákon o vodách. Nevěděl jsem docela dobře reagovat protože jsem se divil tomu co slyším. Nevím jak se bránit proti názoru úředníka který má na starosti ochranu něčeho tak vzácného jako je voda, přitom nevidí lépe řečeno nechce vidět to že má před sebou ne potok ale stoku. V každém případě, podle § 41 Zákona o vodách měl jednat, otázka je proč nekonal .. Snad to zjistím.

O několik dní jsem byl nucen jít na policii, chtěl jsem pánů policistů informovat o tom co již sami věděli. Tedy o tom, že na některých přírodních lokalitách v okolí potoka nedaleko města se usídlilo několik (cca 10) bezdomovcům. Na tom by nebylo nic špatného, ​​jenže tito lidé bez domova si začali vytvářet domů přímo na břehu potoka, a své okolí si začali takříkajíc skultúrňujú nejrůznějším odpadem dovezeným ze sídliště. Tak se stalo že jsem v průběhu týdne vytahoval z potoka baterky, zářivku a část z nějakého motoru, to mě trochu podráždilo nakolik se jedná o nebezpečný odpad který nepatří do žádného potoka. Kupodivu jsem u pánů policistů zaznamenal vysokou dávku porozumění a ochoty věc řešit, ale byli nuceni přiznat, že na lidi bez domova vlastně nemají žádné páky, a mohou je jen občas zkontrolovat a napomenout. Přesto tomuto spisu musím konstatovat, že policisté ve městě Detva jsou určitě moje Nejpozitivnější zkušenost se státními zaměstnanci co se týče tohoto léta. Můj názor na tento problém: samosprávy a města se mají starat o lidi bez domova, zaplatit lidi kteří se jim budou věnovat, zajistit jim ubytování a nějaký druh práce. To vše se dá a nestálo by to až tak mnoho, ale to bychom nemohli mít na čele společnosti zaprodaný lidí bez morálky a svědomí J

Mlži (Bivalvia)

Na Slovensku žije dnes přibližně 28 druhů původních ale i nepůvodních druhů sladkovodních mlžů. Výrazně se od sebe liší velikostí svých těl-lastur. Našim nejmenším mlžů je Hrachovka čárkovaná ( Pisidium tenuilineatum ), která dosahuje obvykle velikost kolem 2 mm. Našim největším mlžů je známá škeble rybniční, výjimečně dorůstající do velikosti 22 cm. Charakteristické pro všechny mlže u nás je, že jejich tělo je uzavřeno ve dvou více méně rovnoměrných schránkách-lastur. Jelikož mlži nemají vnitřní kostru, tak jejich kostrou je lastura, proto říkáme že mlži mají vnější kostru-lasturu. Mlži jsou vodní živůčichy. Dýchají žábrami které jim zároveň slouží k filtraci vody a získávání potravy, přičemž za jeden den jsou schopny přefiltrovat až 50 litrů vody, tímto způsobem vlastně vodu čistí. Tuto jejich schopnost spolu s jejich citlivostí na kvalitu vody se rozhodli využít lidé při vodárenských zařízeních. Mlži tam plní funkci bioindikátorů. Sleduje se zejména aktivita jejich přijímacích a vylučovacích orgánů (sifonů), když se uzavřou signalizuje to znečištění vody.

Korýtko říční ( Unio crassus)

Je to jeden z našich největších mlžů dorůstající velikosti 5-8 cm (výjimečně i více), dožívá se i více než 80 let, toto závisí zejména na klimatických podmínkách, v nichž se nacházejí korýtka (zejména teploty vody). Většinou platí čím chladnější voda tím méně potravy a tím delší vývojový – životní cyklus. Na Slovensku se korýtka říční v průměru dožívají 20 – 30 let (můj názor). Žádný výzkum který by tuto problematiku řešil se na Slovensku nerealizoval.