Jan Včela trénuje své sportovní holuby od narození – SME.sk
Jan Včela z Bobrovca chová sportovní holuby. Buduje v nich orientační smysl a chodívá s nimi na závody.
Bobrovec. Chovatel tvrdí, že holub musí znát v první řadě dokonale své okolí. Pak postupně poznává širší okruh ze všech světových stran a zdokonaluje se na kratších tratích. Nejlepší výkony začíná podávat, když má přibližně tři roky.
Holubi žijí na celém světě po boku člověka už tisíce let. „V minulosti sloužily především pro přenos pošty obchodních, ale i milostných zpráv. Některé historické prameny uvádějí, že úsek z Babylonu do syrského Halab překonali holuby za přibližně čtyřicet hodin. Nejlepším běžcem to tehdy trvalo asi čtyři týdny,“ řekl o historii poštovních holubů Jan včela.
nejdokonalejší propracovanou holubí poštu prý měli v Egyptě [1] , Sýrii av arabských zemích. „Fungovala na principu stanic. Po určitěch kilometrech holuby vozili na velbloudech nebo koních ze stanice, kde doletěli, do stanice, ze které s poštou vylétli. Protože holub vždy letí do domácího holubníku,“ vysvětlil.
Používali jejich bankéři i vojáci
Později holubí poštu v arabských zemích rozšířili i na zpravodajské účely. Díky rychlému přenosu zpráv prostřednictvím holubů dokázali včas získávat informace o nepříteli a vyhrávat, například válečné konflikty.
„Do západní a střední Evropy se první poštovní holubi dostali v období křižáckých výprav. Později je dovážely i při obchodních plavbách. Používali jejich bankéři na získávání cenných obchodních informací av první světové válce byly poštovní holubi v přenosu zpráv bezkonkurenční . Jiný spolehlivější způsob ještě neexistoval, „dodal J. Včela.
Chovatel vysvětlil, že křižáci v minulosti požívali proti holubům cvičené sokoly. Ty je od nepřítele chytali a přinášeli živých zpět. „Saracéni a Francouzi je chránili tak, že jim upevňovaly na ocasní pera píšťalky. Za letu pronikavě pískali a sokoli odstrašovali,“ doplnil.
Historické záznamy potvrzují, že pro přenos zpráv se poštovní holubi v Evropě začaly využívat až v 16. století.
„Lidé je používali i jako spojky mezi městy, hrady či kláštery. Chov holubů byl výsadou šlechty. V Evropě jako první zavedla používání poštovních holubů německá armáda. Později je s úspěchem používali všechny země bojující v první světové válce . Francouzi označili holuby za zásluhy na bojištích čestným křížem a kromě toho jejich vyznamenali i medailemi a diplomem. Naposledy poštovní holubi využili pro přenos zpráv v průběhu olympijských her [2] v Tokiu v roce 1964. V hlavním městě zkolabovala doprava a nastal problém s přepravou fotografického materiálu a zpráv ze sportovišt do tiskových center. Situaci zachránili právě poštovní holubi, „vysvětlil liptovský chovatel.
Postupně začali létat za peníze
Holubiarskymi průkopníky v Evropě jsou Belgičané. Jako první začali is jejich šlechtěním.
Před téměř dvěma sty lety začali v belgickém městě Verviers s poštovními holuby i závodit. „Místní obchodníci se sešli v hospodě, debatovali a chtěli uzavřít obchod. Zprávu o transakci ale potřebovali poslat do 150 kilometrů vzdáleného města Liège. Všichni obchodníci, kteří chovali poštovní holubi, se dohodli, že každý z nich pošle svého holuba. Pak uzavřeli sázky, který zprávu předá jako první. odstartovali tak první neoficiální holubí závody, „vyprávěl chovatel z Bobrovca.
Soutěžení s holuby se stávalo stále populárnějším. Později, v roce 1925, vznikl v Liège i první holubí spolek na světě. J. Včela doplnil, že první oficiální závod odstartovaly chovatelé o rok později z Paříže. Trat měřila přibližně dvě stě kilometrů. Začala se tak éra komerčních letů, chovatelé holubi šlechtili, připravovali na závody a zlepšovali jejich kondici. Postupně začali létat za peníze.
Po první světové válce se poštovní holubi využívali pouze pro vojenské účely. Upravoval to zákon. Pokud chtěli nadšenci s holuby i nadále soutěžit, platili přísná pravidla a chovatelé se museli sdružovat v spolcích. Neorganizovaný chovatel nemohl holubi vůbec chovat. Podobně je to i dnes. Každý, kdo chce s poštovními holuby chodit na soutěže, musí být registrovaný. Spolek zpracuje takzvaný závodní plán, kolik soutěží musí holub během roku absolvovat.
Vrbica měla spolkovou tradici
První slovenský spolek chovatelů poštovních holubů vznikl v Liptově. „Chovatelé z Vrbice se sešli 22. dubna 1923 v hospodě u Vozárika na schůzi a zvolili si první výbor. Měl šestnáct členů a téměř sto třiceti evidovaných holubů.
Jeden z prvních cvičných letů byl do Spišské Nové Vsi. nasadili více než čtyřicet holubů, ale domů se vrátilo jen dvanáct. Nejlépe položený holubník byl v té době na Štefánikově chatě pod Ďumbierom. O holubi se staral chatař Róbert Petra, „zavzpomínal J. Včela.
Vrbica měla v minulosti velkou spolkovou tradici. „Sdružovali se v ní koželuha, ale i kožešníci, žilo tam mnoho živnostníků a fungoval čilý spolkový život. Myslím, že právě to rozhodlo, že chovatelé holubů se začaly ve Vrbice sdružovat jako první na slovenské,“ konstatoval J. Včela.
Holubiarstvo v Liptově během druhé světové války upadlo. Chovatelé museli narukovat, na holuby už čas neměli. Následovníkům původního chovatelského spolku v Liptově po válce v roce 1945 byl Spolek chovatelů poštovních holubů Tatran ve Vrbice. Postupně se Liptovský Mikuláš stal centrem chovatelství na slovensku. Největší rozmach zažilo holubiarstvo v 50. letech. Organizování chovatelé prošly pod Svazarm. „Měli jsme suverénně nejlepší podmínky. Dostávali jsme krmivo, prostředky pro přepravu, ale i různá ocenění,“ upřesnil J. Včela.
Později, když Vrbica v sedmdesátěch letech padla za obět bytové výstavbě, se spolek přestěhoval do Liptovského Mikuláše. „Členskou základnu tvoří i v současnosti převážně Vrbické chovatelé. Liptovské holubiarstvo prošlo postupem času velkým vývojem. Dnes létáme jednou týdně přibližně čtyři sta kilometrů. Při 85. výročí založení spolku jsme se opět přestěhovali do Vrbice. Vrátili jsme se ik původnímu názvu Spolek chovatelů poštovních holubů Vrbica, „dodal liptovský chovatel.
Holubi letí šest až sedm hodin
Ján Včela trénuje své holuby v podstatě už od narození. „Po čtyřech týdnech, kdy se mladé holuby od rodičů osamostatní, jejich shromažďuji ve speciálním holubníku. Když vyletí a seznámí se s okolím, začínám s prvními nácvik. Nejprve na pět kilometrů a postupně vzdálenost zvětšuje. V holubů musím vybudovat orientační smysl. Pokud je zdravý a dobře trénovaný, dokáže už v roce narození proletět přibližně pět set kilometrovou trat, „vysvětlil chovatel.
Existuje několik druhů sportovních holubů. Některé se specializují na krátké tratě, jiné létají na střední nebo dlouhé tratě. Nejkratší měří přibližně 150 kilometrů a nejdelší mají někdy více než tisíc kilometrů. Liptovští chovatelé létají nejdéle závody z belgického přístavního města Ostned. Trat měří přibližně 1200 kilometrů.
„Na závody dlouhých tratí vypouštíme holuby až odpoledne. Letí šest – sedm hodin, když se setmí, zastaví se a odpočinou si. Pokud by startovali ráno, letěli by bez přestávky a unavili by se. Do domácího holubníku by se už pravděpodobně nevrátili, „informoval J. Včela.
Průměrná rychlost holuba závisí na větru, deště, ale i od toho, jak je na dlouhou trat připraven. „Důležité je i ošetřování během dopravy na start. Na dlouhých tratích letí rychlostí asi 60 až 70 kilometrů za hodinu. Při středních tratích je to kolem 80 kilometrů za hodinu a při krátkých tratích dosahuje i 90 kilometrů za hodinu,“ dodal chovatel.
Proč se holub vrací vždy do rodného holubníku? „Není to v žádné navigaci, nepamatuje si cestu, kterou přišel. Zpět ho táhne láska a touha po domově. O tom, jak se orientují, existuje několik hypotéz. Nejpravděpodobnější je ta, že severojižní orientaci mu zajišťuje schopnost vnímat zemský magnetismus a východozápadní zase vnímání polohy Slunce.
Poštovní holub má přirozeně vyvinutý instinkt. Je to velmi inteligentní zvíře. Vždy chodím k mým holubům v jednom oblečení. Kdybych změnil barvu, byly by vystrašené, protože by nevěděli najisto, jestli jsem to já. Jinak se chovají v mé přítomnosti a jinak, když přijde někdo cizí. Znám některé jejich projevy. Vím, kdy jsou spokojené a kdy jim něco vadí, „vysvětlil J. Včela.
Měli prvního holubiarskeho olympionik
Čas, za který poštovní holub přiletí do domácího holubníku, měří chovatelé dvěma způsoby. Elektronický systém využívá čip na noze holuba. Druhý způsob jsou takzvané konstatovací hodiny.
„Tehdy má holub na noze místo čipu gumičku. Když se vrátí do cíle, gumička z nohy se stáhne a dá do speciálního zařízení, ve kterém je 32 tub. Gumičku dám do jedné tuby a hodím tubu zpět. vyrazí mi na pásku čas, hodiny zapečetěných odplombuje jejich až komise, „zjednodušeně vysvětlil J. Včela, jak funguje měření.
Holubiari mají i vlastní olympiádu. Organizuje ji každé dva roky mezinárodní sdružení holubiarov. Po rozdělení Československa měli Liptáci prvního holubiarskeho olympionik. Mikulášan Ján Progner vyhrál v roce 1994 na olympijských hrách v nizozemském Utrechtu. Nejbližší holubí olympiáda bude v roce 2013 v Nitře [3] . Špičkovými chovateli poštovních holubů, kteří v minulosti Liptov proslavily i za hranicemi Slovenska, byli Martin Huba, Milan Hyben, Milan Perdek, ale i pan Huťan, „doplnil chovatel.
Skupina liptovských holubiarskych specialistů na chov založila zhruba před třemi lety i Tatranský klub dlouhých tratí. Navázali tak na starou holubiarsku tradici v Liptově.
„Klub sdružuje nejlepších chovatelů dlhotraťových holubů nejen z Liptově, ale i ze Zázrivé a okolí Popradu. Poštovní holubi trénují tak, aby mohli létat dlhotraťové maratony. Předsedou klubu je specialista na chov dlhotraťových holubů Milan Šušlík z Vavrišovo, „dodal J. Včela.