Hľadá se Paľo Rýpal? – Denník N

Original article

Hľadá se Paľo Rýpal?

S Paľom Rýpalom se poznám od roku roku 1999. Spoznali jsme se v týždenníku Plus 7 dní. Paľo byl nejen vynikajúci investigatívny novinár, ale byl i týpek do partie. Ľudia ho radi čítali, mali ho radi jak človeka, priatele. Jeho jméno bylo známe mezi politikmi, mafiánmi, privatizérmi i čitateľmi. Rýpal byl značka.

Mal talent prJít s kauzou, zaujat, odhalit zločin a pomenovat vinníka. Časom si vytvoril kredibilitu a informačné zdroje ho začali vyhľadávat samé. Telefonovali mu novinári a žiadali o pomoc s ověřením informácií nebo se získaním zdroja. Paľo vždy, když mohol, pomohol. Nikdy, ani na úkor svojho osobného voľna, nepovedal ne a šiel pomôct. Paľovým neduhom byl snáď iba akohol. Když ke nemu pričuchol, akoby mu vysielač vypol signál, stratil v sebe pud sebazáchovy. Na nohy si obul túlavé topánky, které ho vodili svetom kamarátov dovtedy než nevytriezvel a potom se telefonicky ozval s vymyslenou historkou, která měla v práci zahladit jeho prúser. Preto, když se Paľo občas stratil, nikto ho nehľadal, lebo každý vedel, že se Paľo ozve sám a vyrozpráva nám svoj príbeh o záhadnom stratení a o tom, kde všade byl a Co zažil. Paľo si síce uvedomoval, že jeho občasná nezvestnost není normálna, ale nepripúšťal si, že by to mohol být problém, pro který by ho mohli vyhodit z práce. Byl si vedomý svojho mena a toho, že vydavatel ho potřebuje. Přes všetkému byl Paľo hlavne chlap s velkým srdcom a citom. I když se snažil vystupovat jak tvrďas, ve vnútri to byl dobráčisko co by neulížil ani muche. Paľo se rozdával, byl istota, že pomůže, poradí. Robil to rád a Co bylo podstatné, pomáhat bral jak svoje poslanie.

Paľo Rýpal naposledy zmizol 22.4.2008, no tentokrát se už nikomu neozval, stratil se úplne bez stopy. Díky jeho predchádzajúcim zatúlaniam se Paľo začal hľadat neskoro. Hľadali se miesta jeho posledného pobytu, miesta kde ho Lidí zazreli. Nechávali se mu odkazy, vytvorila se FB stránka “Hľadá se Paľo Rýpal”. Všechny mediálne výstupy se zaoberali jeho posledním pohybom, novinári špekulovali co se mohlo stať? O jeho zmiznutí se popísalo vele. Nikto z jeho kolegov novinárov se však v téme o ňom nezaoberal tím, jak Paľo Rýpal žil, co poslední rok a pol robil, jak se cítil, či mu nieCo nechýbalo a hlavne, či zmenil svoj životný postoj a ak ano, tak prečo?

Na jeho narodeniny 19.12.2015 (mal 47 rokov) som si na neho spomenul, začal som si spomínat na jeho poslední žurnalistický rok, jeho sklamania a hlavne na jeho rozhodnutia, které ho velmi zmenili.

Paľo se preslávil jak investigatívny novinár. Mal svoj názor, talent a tak školu nepotřeboval. V týždenníku Plus 7 dní si vytvoril zázemie, venoval se témam, v kterých by se iní buď stratili nebo by se im “pre jjistotu” nevenovali. Pamätám si jak mi niekteří Lidí nechtěli verit, že Rýpal je jeho pravé příjmení. Mysleli si, že to je pseudonym. Jeho hodnota na mediálnom trhu rástla a tak se po čase stalo, že Palino “prestúpil” ke konkurencii. Z printových médií prestúpil do TV Markíza, najdřív občas prispel do Paľby, potom se stal kmeňovým redakterém Reflexu. S prácou nemal problém, tém mal plnú hlavu, byl kreatívny, vedel co chcel a komentáre mal napísané raz dva. Darilo se mu až než neprišla tragédia v Novákoch. Šéfovia Reflexu rozhodli, že tak náročnú tému zvládne Rýpal bez problémov a vyslali ho monitorovat tragédiu a samozrejme ji i zaznamenat a materiál poslat do TV Markíza. Paľo na místo tragédie došiel. Nakrúcat začal, no při overovaní a preverovaní faktov “sa stratil”. Tak jak už několikkrát před tím. Toto zmiznutie ho však stálo místo. Místo pro Pale velmi důležité. Riaditel spravodajstva a publicistiky Tibor Búza ale nad ním nezlomil palicu, dohodli se, že když bude sekat dobrotu, tak se po roku může vrátit. Paľo ma vtedy poprosil o pomoc, aby jsme spolu zašli za reportérkou Katkou Začkovou do Reportérov STV. Katka ho prijala, no měla podmienku. Vedela o jeho túlavých topánkach a tak som dostal na starost Pale “strážiť”, teda nakrúcat s ním reportáže. I v Reportéroch se síce ještě párkrát “stratil” a na nakrúcanie neprišiel, ale vydiskutovali jsme si to a Paľo se asi po pol roku dal dohromady a začal konečne sekat dobrotu. Reportáže jsme točili spolu se zvukárom Jurajom Mišíkom. Vytvorili jsme tím, co se dopĺňal a do natáčania jsme vrazili všetko co v nás bylo. Makali jsme i 16 hodin denne a výsledok se dostavil. Paľove reportáže rezonovali. Upozorňoval hlavne na podvody při prevode lesov, chcel otvorit kauzu liehovaru z východného Slovenska. Při této kauze se pozastavím, aby ste pochopili ťažkú prácu Reportéra Rýpala. Takže som byl při celé kauze, v stručnosti Vás s ňou oboznámim. Podle tvrdenia vyšetrovatele, který mal vyšetrovat tunelovanie a podvody s DPH a na spotřebných daniach, se na Slovensku v deväťdesiatych rokoch tunelovali všechny liehovary. No na “východe” to bylo extrémne. Do Ruska a na Ukrajinu se ve veľkom vyvážal takzvaný technický lieh. Lenže nebyli by to podvodníci, kdyby nenašli fintu jak štát oklamat, samozrejme “ak štát nemal zájem tento podvod vyšetriť”. Podvod se vykonal tak, že se do liehu nasypal uhlík, čím se z potravinárskeho liehu stal lieh technický, který má priemyselné využitie, ale hlavne je zbavený spotřebných daní. Takto upravený lieh se v Rusku prelial přes gázu nebo čistú plienku, která uhlík zachytila a akoby zázrakom ste tento lieh mohli použit do pálenky. Stačilo si zařídit na úradoch certifikát, co v Rusku a na Ukrajine nebyl problém. Podle vyšetrovatele byl vyvezený “technický” lieh v takom množstve, že Rusko s Ukrajinou mali zásoby minimálne na desat rokov. Na Slovensku se takto tuneloval nejen štát, ale i liehovary. Slovenská republika byla jen v případě tohoto východoslovenského liehovaru okradnutá na daniach a spotřebných daniach o cca 1,9 miliardy korún!!! Čerešničkou na torte bylo, že vyšetrovatel celý tento podvod odhalil, zdokumentoval, získal dôkazový materiál, ale už během vyšetrovania byl na neho vyvíjaný extrémny politicko-mafiánsky nátlak. V celé kauze bylo “podozrenie na politické krytie”. Bez takéhoto krytia by totižto podvod v takomto rozsahu nebyl možný. Veď si jen predstavte, že technický lieh prechádzal hranicami tak, že si colníci, polícia, súdy, tajné služby ani politici za celý ten čas nic nevšimli. Takisto si ani Daňový úrad několik rokov “nevšimol”, že určitá skupina žiada každý měsíc vratku z DPH a z liehovaru nevychádza potravinársky lieh, ale technický. Přitom výroba byla nastavená výlučne na lieh konzumný. Vyvrcholením tohoto veľkolepého zločineckého divadla bylo, když nám vyšetrovatel povedal, že spis ukradli nejen z polície ale i ze Súdu a tak jeho jeden a pol ročná práca se stratila ze štátnych inštitúcií bez toho, že by si ozbrojená policajná stráž a kamerový system nieCo všimol. A tak se už zdalo, že celý prípad pôjde do stratena, když se zrazu Paľovi ozval anonymný zdroj a doniesol mu dôkazový materiál ke kauze tunelovania liehovaru na DVD. Stretnutie se odohralo za Levočou, pamätám si dodnes, jak Paľo nastúpil do auta celý šťastný a povedal:”Vyhrali jsme, mám to!” Reportáž se odvysielala. Reakcia dotknutěch “slušných občanov” na seba nenechala dlho čakat a obrátili se na Súd, lebo reportážou bylo “poškodené jejich dobré meno”, veď predsa jejich finančné prostriedky jsou čisté jak lieh, na kterém zarobili.

Nedřív jsme už točili reportáže iba ve dvojici, lebo zvukára kvůli šetreniu finančných prostriedkov zrušili. Cestou jsme se často rozprávali o tom, či vůbec investigatívna žurnalistika má na Slovensku význam. Ubiehajúcim časom jsme se zhodli, že už ne, lebo oligarchovia mají tento štát tak skorumpovaný, že zverejnená informácia nezpůsobí absolútne nic. Jejich metastázy korupcie a moci jsou úplne všade, od tajných sužieb, přes políciu, prokuratúru, súdy, parlament až po politické strany. Zhodli jsme se i v tom, že i když dokážete podvod za několik milliárd, tak není vôle ze strany štátu ten podvod dokázat.

Paľo byl už v tom čase novinárčinou unavený, byl sklamaný z mnohých Lidi a Co je hlavné, novinárčinu už nechcel dělat. Chcel se venovat televíznej zábave a hranej tvorbě. Preto jsme začali písat zábavné projekty. Přes den jsme pracovali a v noci písali námety, scenáre, zaregistrovali jsme si autorské práva na LITE a ponúkli produkt televízii. Paľo v tom čase prežíval ťažké obdobie, lebo nemal trvalého zamestnávatele a bral každú prácu. Nedokázal si díky této kríze vyžiadat vyšší honorár a tak se dostal do finančných problémov. Ľudovo povedané, pracoval vele, no za málo peňazí, které ještě hodněkrát nedostal ani vyplatené.

Vele Lidi o ňom vtedy tvrdilo, že je nezodpovedný. Na jeho obhajobu musím říct, že Paľo poslední rok nepil, našiel si vážnu známost, začal chodit do kostola a jeho pohled na život se radikálne zmenil.

Televízne formáty, které mohli uspiet, no neuspeli.

V průběhu roka jsme napísali asi 10 televíznych projektov. Niekteré jsme ponúkli do TV Markíza, ministerstvu vnútra, STV. Odozva, na kterou jsme se tešili, neprišla. Ani jeden formát nebyl prijatý. Nezlomilo nás to, ale kvůli únave jsme si dali pauzu. Paľo v tom čase išiel dělat reláciu Sonar pro STV, pretože podobný formát jsme pripravovali pro Ministerstvo vnútra i my dvaja. Jeho únava se při tomto televíznom formáte prejavila naplno a Paľo, takže nemal nad sebou dozor, formát nezvládol. Po dvou častiach dostal padáka s tým, že nedostal vyplatený ani honorár. Od tej doby som ho približne štvrt roka nevidel. Občas jsme si zavolali, ale neriešili jsme ani kariérne a ani finančné problémy. Riešili jsme nové projekty, súd kvůli liehovaru a tému o novinárskej mafii, kterou chcel Paľo zverejnit. Jednalo se o prepojenie žurnalistov na PR a Black PR agentúry, korupciu v médiách a vydieranie. Jak príklad mal uviest nahrávanie novinárov v Irish Pube a neskoršie vydieranie, spracovanie tém v rámci Black PR kampaní a Co je najhoršie, vydieranie podnikateľov, respektíve politikov ze strany PR agentúr a médií. Paľo nehľadal odpoveď na otázku, preCo se novinári zapredají, ale kdo jejich nakupuje a o aký zboží je zájem. Slangovo se tej informácii hovorí “krv a maso”.

Znova jsme se začali stretávat a pokračovat v písaní, v kaviarňach při čaji a kope papierov. Paľo v průběhu roka prešiel veľkou zmenou, hovoril o svadbe, o rokoch, které prežil, kde urobil chybu a o témach, které jak novinár ještě chcel dokončit. Nemal strach ze súdov, mafiánov nebo politikov. Vždy hovoril: “Veď co mi můžou zobrať?” Jeho pohled byl ale smutný. Přes den vyrábal Reflex, v noci písal a plánoval si život. Vele času trávil na SKYPE se svojou priateľkou. Hovoril o nej jak o svojej budoucej. Preto som neprikladal pozornost jeho vnútornému smútku, který ho začal ovládat.

Jeho opustenú dušu som si všimol až když mi jedného dne zavolal. Hlas mal podráždený, ale nekričal. Byl akoby v tranze, stále opakoval: “Ukradli nám televízny projekt, rozumíš! Idú vyrábat náš formát, co jsme napísali a ponúkli”. Hned jak to bylo možné jsme se stretli. Čakal ma v ružinovskej krčme blízko RETRA. V ruke držal Nový čas a vytlačené papiere formátu A4. Podal mi bulvár s výtlačkom a povedal: ”Čítaj!”. Prečítal som si text, který oznamoval divákom nový televízny formát. Byl autentický, včetně čiariek a bodiek s tým, co jsme nabízíli my. Dohodli jsme se, že to tak nenecháme a budeme bojovat za svoje autorské práva. Ja som mal zavolat konateľke TV Markíza Radke Doehring a požiadat ji o stretnutie. Dohodli jsme se, že se stretneme u neho v byte a pripravíme kroky jak budeme jednat a dopíšeme náš nový scenár. V sobotu som hned rAno išiel za Paľom do Ružinova. Za tie dva dni co som ho nevidel, se velmi zmenil. Schudol, byl nestejný, akoby podlehol stresu. Poobzeral som se po byte, v kterém býval. Mal čisto, ale nikde som nevidel cigarety, popolník byl úplne čstejný. Opýtal som se ho či prestal fajčit, ale on zavrtel hlavou: “Nie, nemám žádné peníze. Dva dni som nic nejedol, nikto mi nechce půjčit, nemám vyplatenú robotu, neplatím odvody”, pozrel se na mačky a dodal ”mačkám som kúpil žrádlo, na mňa už neostalo”. Na ten smutný pohled a tú vetu nikdy nezabudnem. Šiel som mu kúpit do potravín jedlo a cigarety. Spravili jsme si kávu, preberali stratégiu s akou pôjdeme za Radkou Doehring, dopísali jsme scenár, Paľo telefonoval s jeho priateľkou. Rozprávali jsme se o ľudoch, preCo mu nikto nechce pomôct, cítil se oklamaný, zneužitý. Chcel som mu půjčit peníze, ale Paľo jejich neprijal s tým, že nevezme prachy od človeka, který má ženu na materskej. Chcel som mu pomôct a tak som zavolal moderátorovi a dramaturgovi STV Paľovi Fejérovi, aby Paľo v Sonare mohol dělat za mňa, lebo v ten týždeň som mal v STV jak redaktor Sonar ja. Fejér to odmietol s tým, že Rýpal je nezodpovedný a preto tam dá niekoho iného. Paľo celý rozhovor počul. Po ňom už ostal smutný. Podali jsme si ruky a dohodli se, že rAno před stretnutím s Radkou Doehring dáme v bufete kávu a pôjdeme za ňou spolu.

Na stretnutie do Markízy už Paľo neprišiel a od tej doby se neozval. Radka Doehring se mi ospravedlnila, autorské práva Markíza odkúpila a vyplatila. Až potom, když se Paľo začal hľadat, som si uvedomil aké obrovské bylo jeho sklamanie. Jeho telo a duša boli tak vyčerpané, že už nevládal. Nepriek tomu stále verím, že Paľo niekde žije a jedného dne se objaví a všichni se na této jeho životnej epizóde pobavíme. No neviem, či Paľo bude mít chut vrátit se do tohto prehnitého slovenského zdieračského sveta . A prečo? Lebo asi po roku som zažil niečo, co Paľo pravdepodobne zažil též, akurát nemal chut o tom niekomu říct, presne tak, jak som o tom časom stratil chut rozprávat i ja.

Jedného večera mi investigatívna novinárka “Piraňa” z Nového času zavolala. Byla veselá, žoviálna, hovorila mi, že od Pale umí aké mám zdroje a že by potřebovala pomôct. Mají vraj zájem kúpit videomateriál, který dokazuje homosexuálnu orientáciu jedného významného slovenského politika. PreCo to potřebovala, mi nevysvetlila. Tvrdila, že taký materiál by byl pro bulvár bomba.

Byl som presvedčený, že by ho potřebovala ne na zverejnenie, ale na vydieranie. A preCo v případě dôkazového videomateriálu píšem o vydieraní? Lebo na Slovensku takéto materiály chcú všichni kúpit a nie zverejnit. Tak som zavolal svému kamarátovi, šéfovi boja proti organizovanému zločinu a terorizmu Maťovi Kubíkovi a opýtal se ho, či nezachytil, že se na Slovensku obchoduje s kompromitujúcim videomateriálom tohoto druhu. Zasmial se a priznal, že: “áno, obchoduje”.

Prešlo asi tak pol roka, když som zrazu večer dostal sms správu od tej istej redaktorky Nového času, že ma zničí a, že podala na mňa trestné oznámenie za to, že som zavraždil Pale Rýpala. Odpísal som jej, či je na drogách, nebo ožratá. Odpísala, že ne a že má také kontakty, že budem ľutovat. (Tá SMSka měla být pomsta za nedodání videomateriálu, který ja mimochodom nemám). Ještě v ten večer som zavolal šéfredaktorke Nového času Júlii Kováčovej (byla vtedy tehotná) a požiadal som ji o okamžité stretnutie. Na moje veliké prekvapenie o celé kauze vedela. Informovala ma, že je to súkromná záležitost redaktorky, že s týmto druhom “nákupu informácií” Nový čas nemá nic spoločné. Na moju otázku preCo takéto obvinenie, preCo nakupujú komromitujúce videá a nezverejňujú jejich mi znova zopakovala, že je to súkromná vec redaktorky. Pani Kováčová mi nevedela odříct na žiadnu otázku. Jediné, co priznala, bylo, že redaktorka vydiera, ale oni s tým nic nemají a ak podám žalobu, Nový čas je tak bohatá spoločnost, že nemám vůči nim absolútne žiadnu šancu. Jediné za co som jej vďačný, bylo to, že mi potvrdila informaci o tom, že si na Slovensku pár novinárov privyrába Black PR kampaňami. I přes mojej veľkej snaze se mi nepodarilo prípad zverejnit, respektíve riešit trestnoprávne.

Po rokoch som prišiel na to, že Paľo na konci svojej novinárskej kariéry pochopil a zistil, že ten slovenský svet je o egoizme, zlodejoch a primitívnom vydieraní. V této slaboduchej hre na moc jde jen o peníze a o posty. Takže finančných zdrojov je velmi málo, Lidí jsou k sebe krutí, přičemž prehliadají vlastnú úbohost s akou chcú ovládat spoločnost, respektíve človeka. Preto som presvedčený, že Paľove zmiznutie by mohlo mít několik príčin. Prvou je kauza vývozu liehu a dôkaz o tom, že politici riadili podvody s DPH na Slovensku a mocensky kryli organizovaný zločin. Druhou príčinou může být sklamanie, strata dôvery a znechutenie z mediálneho prostredia. Tretí príčinou by mohla být jeho únava a stres způsobený prepracovaností.

PS: “Paľo, vrát se. Tí Lidí, co Ťa sklamali, nestoja za to, aby si Ty odišiel. Jsou tu predsa i Lidí, kterým na Tebe záleží a kterým chýbaš. Čakáme Ťa.

zradlo – Správy Google