cityDoll: Krmivo pro ptáky

Bylo to tak dlouho, co jsem se nepohnula. Prázdné akordy bez bicích. Zprávy v telce, káva, víno. Jen sedím v křesle a pravou rukou klepkám prsty do opěradla. Pěkně lakovaného třešňového dřeva. Moje papoušci mlčí jako v Hitckokovom hororu. Přemýšlela jsem nad tím, že ženy by neměly sledovat filmy, protože získají falešné představy o životě.

Když jsem byla malá, myslela jsem si že pokud budu mít muže a vrátí se z dlouhé cesty, v první řadě mě políbí. Jenže ty ve skutečnosti nejprve Hodíš ponožky do umyvadla. A toto jsou věci, které se stávají, a měla jsem na ně být připravena. Ale možná … se na některé věci nedá připravit.

Jsem stále bez roboty, to kvůli dětem. Ještě není čas zkoušet takto rozšířit svůj svět, a také jsem si asi myslela, že mě potřebují. I ty si to myslíš. Ve skutečnosti jsem se s nimi od určitého času nevyprávěla, jen mlčky chystala oblečení. Nevím co se stalo. Asi potřebuji být sama. Někdy povypínam celou elektriku a ve tmě se sprchuji.

snídat zásadně sama, po odchodu dětí. Pouštím si písničky Mariky Gombitové, i když myslím, že barva jejího hlasu je otřesná. Jenže připomíná mi bar, ve kterém jsme se poprvé líbali, vždyt víš. Měla jsem dieravé punčochy, překládala jsem si nohy. Vlhké kalhotky. Barman, dejte mi ještě jedno. Šúchala jsem ti o líce zpocené dlaně.

A když je víc než deset stupňů, snídám na balkoně. Sousedé si musí myslet že jsem frustrovaná, když poslouchám při snídani Modus. Možná mají pravdu, ale jen z části. Naštěstí nevědí že většinou snídám suché ovesné vločky s sklenkou vína, divné já vím, ale aspoň papoušci neškriekajú, že jsem alkoholička, protože se mě bojí. Prošli jsem si je. Škrieka jen Marika.

Papoušci mě jakože mají rádi, šklebí se těmi rozkošnými zobáček, ale já vím, že ve skutečnosti si myslí , že jsem sprostá alkoholička. Prokoukne jsem je.

—

To, co ti chci popovídat, začalo právě v jedno ráno.

,, Hej! „

Postavila jsem se a zatáhla tričko ke stehnům. Mladý chlap, co vyšel z auta pod balkonem, zaslechl můj výkřik a podíval nahoru.

„ Mi stojíte před garáží!“ řekla jsem slovosledem, kteří lidé používají většinou , když se cítí hloupě.

„ zazvoní vám. Žofie … „Řekl a zmizel ze scény.

Nejenže znal mé jméno, ale v hlase měl rutinnost, jakou bych očekávala od starého známého nebo kolegu.

Stehna mi skoro zmodřela v tom chladu. navlékl jsem si aspoň legíny a vběhla do chodby. Když jsem slyšela cengáč, otevřela jsem. Ten člověk mi podal ruku a rychle se představil:

„ Jsem Matej. Syn Adély, ten Matej. „

Nikdy předtím jsem ho neviděla. Neměla jsem kdy, víš, že moje nevlastní sestra Adela žila ve Španělsku od třicítky, párkrát mě navštívit, ale vždy bez syna. Matej měl být synem kamionisti. Ten kamionisti už nežil.

Moje matka Adele říkávala:,, Pche, kamionisti … jsou jednou nohou v kriminále a druhou nohou v hrobě! „To říkávala proto, že se bála smrti, a chtěla by jí ujít, proto akéto silácké řeči. Sama v bytě na deprimující sídlišti ve Vrútkách, kterému výmluvné říkají Mexiko. Když jí porážku, našli jsme ji až po týdnu. Bylo to strašné, pamatuješ? Od té doby piji k snídani víno.

,, Chci očkovat psa. „

“ Nerozumím,“ odpověděla jsem a litovala, že jsem si aspoň nenamalované rty, vypadala bych trochu méně Rozespalý. Je pravda, že od tvého posledního odchodu jsem se moc nestarala o svůj zevnějšek. zanedbával jsem depilaci i ofinu. Pohled na svět se stal postrihaný pásky přerůstajících vlasů. Také mé komunikační schopnosti zrovna neprekvitali, nevěděla jsem co říct a jak hýbat rukama, koutky úst, mrkat.

„ Mám fouska v autě. Dala mi ho máma, předtím bydlel u vašeho otčíma, možná si ho pamatujete. Ale nemám na něj doklady. Máma říkala, že je nechala u vás před dvěma lety, když tu nocovala i se psem. Tehdy ho očkovaná naposledy, pak ho nechala u tchýně. Že prý byste je měli mít. „Vysvětlil.

“ Adela u mě zapomněla spoustu věcí, „vzdychla jsem a vzpomněla si na její obnošené pyžamo, léky na depresi, hnusné lepkavé silikonová ramínka, štrikovacie jehlice.“ Jsou to už roky … „

Zdálo se, že Matěj to očekával. „No tak nevadí … něco vymyslím. Nevím, jak se postupuje v takovém případě, ale … „

Já si koušu rty, snažím se představit si Adélu, takovou, jaká byla naposledy. Moje nevlastní sestra, dcera mámina druhého muže, měl ji s venkovskými učitelkou, tys ji viděl sotva jednou. Při tom posledním setkání měla na rukou fleky a jakoby páchla od kopru. Jizvy od pletení. Od nemotorného pletení. Servírované jsem Andělsky dech, luxusní dezert z bílků a kávy, a ona ho jídla rukama, jakoby nevěděla použít vidličku, v tom Španělsku se asi hodně mravům nenaučila, konec konců tam plnila bagety a utírala stoly.

Od té doby jsem ji neviděla. Tipuji že si ještě více zkrátila účes, na takový ten „dámský“, který nosí jen ty ženy, kterým se už nechce být pěkné. Fuj. To už víc dámské je čůrat vestoje o strom.

„ Pokud chvíli počkáš, zkusím to dohledat, ale nevím … Pojď dovnitř. „

Rozběhla jsem se po chodbě, klouzala se v papučích. Nařídila jsem mu, at se zuje.

,, Dáš si čaj? Kávu? … Koňak? „Řekla jsem to amatérský, ne elegantně hostitelská .

neodpověděl a pomalu vešel. Vyzul se a přešel do obýváku. Očividně ho zaujaly dekorace na poličkách a ve vitrínách, speciální keramický pes, který byl slaměnou pýchou našeho obydlí. Nikdy jsem nechápala, na co jsou dobré takové keramické psů. Možná to mají být strážci domu, jen kdyby nebyly tak monumentální kýčovité.

„ Ano, taková hloupost. Vavro to dostal na třicítku, chápeš … to je můj muž. „Vysvětlila jsem.

„ Jasně. „

matej se vzdálil od poličky a překřížil si ruce za zády. „Nyní je v práci?“

„ Ano.“ odpověděla jsem a sucho se zasmála. „V Iráku.“

Na přehrávači jsem zapnula nějaké slaďáky, ale hlavně vytáhla a schovala cédéčko Gombitové. Mezitím vyprávěl. Moc jsem přitom neposlouchala, co říká. Soustředila jsem se na to, jak mi právě narušil kamenný řád dní.

Skončil při tom, že má nějakou nemoc.

„ Nikdo neví přijít na to, co to je,“ řekl přímo požitkářský a přeložil si jednu nohu přes druhou. „Celé léto jsem byl na infúzkach. Napichali mě injekcemi a trhaly ze mě vzorku. A nic. Neví se.“

Nevěděla jsem reagovat. Matej si lžičkou rozmíchal kostku cukru v kávě. Proč je vlastně na Slovensku?

,, Bydlím u babičce na Vlčinciach. S mámou se to nedalo přežít. „Řekl neurčitě a upil si.“ Neviděl jsem ji skoro rok. Před týdnem jsem jí psal dopis, na narozeniny. Ještě mi neodepsala. „

Podotkla jsem, že já jsem na její narozeniny zapomněla. Taky jsem začínala cítit, že ten rozhovor společensky nezvládnu. Bylo to příliš neobvyklé a trapné.

Zeptala jsem se na psa. O pejska se bude starat kamarád . A že potřebuje sehnat nějaké peníze na splátku půjčky z nebankovního subjektu, má brigádu, a píše hloupým lidem bakalářky.

Rozloučili jsme se. Očkovací list jsem nenašla. Papoušci se tvářili, že se nedívají, když jsem otevřela Jacka Danielse, že je to nezajímá .

„ Nestarejte se, potvory!“

glögi-glögi-glögi.

—

Celý den jsem přemýšlela, a nedalo mi to. Po dlouhé době se odvážila zavolat Adele.

,, Gratuluji k narozeninám. Setkala jsem tvého syna. „

Adela chvíli Mcal. Pak se začala vyptávat na podrobnosti.

,, Takže to ti řekl? „Zaskučala nakonec.,, On má jedinou nemoc, hrozně rád si vymýšlí.“

Rozkecala se. Prý ani ten pes už nežije. Uvědomila jsem si, že slovenská se jí dost pokazila. Ačkoli popravdě Adela nikdy nevěděla pořádně mluvit. Patřila k lidem, kteří by se neuměli pořádně vyjádřit ani k otázce své ranní potřeby. /,, No je to tak, že … na druhé straně … prostě, že …-nic konkrétně / To o ní řekla nebohého máma.

Alespoň že o tobě se máma vyjadřovala dobře. Pěkně, obdivně, žertovně. ,, Ha, jaké jsou mu těsné kalhoty, ten když tě bude špalcích, budeš po štvornožky chodit! „

Neber to ve zlém, víš, že máma měla vždy spoustu řečí. A také prosím neber ve zlém , že jsem se znovu setkala s Matějem. Cíleně, ne náhodou.

Vždyt víš, že nesnáším náhodné setkání pod ošklivými Žilinském laubňami. Ze všech stran na mě zírají plakáty a grafiti, nemohu se soustředit.

Pozvala jsem ho k nám. Chtěl jít k nám, ne ven.

,, Mám starost o vaše mlčenlivé papoušci. „

A já sprostá jsem mu nabídla alkohol, celkem jsem zapomněla, že přišel autem. Je nerozvážně, že se nesnažím ze všech sil nepůsobit jako alkoholička, abych si zachovala trochu důstojnosti.

„ Já ani nemůžu pít. Mám nějakou anomálii. Srdce to neutáhne.“ Říká.

Opatrně vyslovuji: „Volala jsem s Adelou, a řekla, že ti nic není a si chorobný lhář nebo něco takového. „

,, Jsem nemocný, jen máma to neví. Ani do dopisu jsem jí to nenapsal. Není mezi námi žádná důvěra. „

Pak začal mluvit o tom pejskovi knírač a očkovacím zákoně, což bylo divné po předchozím rozhovoru. Nakonec řekl :,, Ano, rád lžu. Občas. Život s dvojitým dnem má své kouzlo. „

Odešel, asi dřív než bych chtěla.

Šla jsem se sprchovat, ve tmě.

—

Skvělá nabídka pr vaše mazlíčky, kterou si nesmíte nechat ujít!

A čas běží dál. Děti chodí do školy. Ze mě se stává opravdu poctivá alkoholička.

Také slunce a jaro se rozlézají po Žilině. Bylo to velmi náhle. Kavárny se dokonce odvážili postavit terasy se slunečníky a proutěnými křesly.

Vzpomínám na naši první jaře, koupání v plese, opravdu víš vůbec, že v plesech je koupání zakázané? … Podle mě si to tehdy nevěděl, ale i kdyby, koupal by ses. Zelené skály se ti líbily. Minerály. Vyhřívání na slunci, které ještě vůbec nehrialo. Vlhké plavky. Orgasmus. Zelené skály, nehybná hladina.

nehybný …

—

Stala se zvláštní … věc. Nevím jak to nazvat. Důvod, proč píšu toto kostrbaté vyznání.

Přesně týden poté, co jsem se setkala s Matějem, mi zavolala žena, která se představila jako Lenka křidélkové, a prý je vojanda, měla vysoký hlas a krátké dlužnou. ,, Potřebuji se s vámi setkat, osobně, čím dříve. Dnes. „

Času jsem neměla až tak nepočítaně, protože roboty kolem dětí bylo mnoho, ale dohodli jsme se na pátou v centru, v takové dámské kavárně, kde se setkávají přítelkyně, husičku.

neuvěří mi, ale tušila jsem , o co asi půjde. Trochu jsem si Chlupatá, vždyt papoušci jsem už dříve zakryla ručníkem.

Čekala jsem ji skoro půl hodiny. Plivali jsem si do šálku, nechutnalo mi hořké presso. klíč jsem si vyrývány kruhy na dlaň, mimochodem pamatuješ, jak jsi mi vyrývají kruhy na stehna, kouskem tašky, když jsme se ještě setkávali v squaty? / squat je zakázAno /

… Každopádně, objednala jsem si ke kávě koňak. Když ta baba konečně přišla, rychle mi podala ruku a posadila se. Tentokrát jsem se necítila jako v paperpackovej knížce / tak se obvykle cítím, když sedím v kavárně s někým cizím a on si složí sluneční brýle a začne cracku triviálnosti /, měla jsem silně filmový pocit.

Ta žena měla pochybný extravagantní účes, piercingy, býčí pohled a mohutné ramena a prsa upučené v saku, blondýna, ani trochu nepřipomínala Katy Perry, která si v klipu ostříhala vlasy a stala se vojákyně.

,, Váš muž mě znásilnil. “

Hlas se jí třásl a ve mně vypitá káva jakoby explodovala, vzápětí implodovala, zároveň se ale objevila vzpomínka na článek na nějakém ženském portálu, jmenoval se,, chudatko nevěrné „.

Muž musí být nevěrný , když je pryč. Prostě musí. Muž je naprogramován vždy si hledat partnerku.

Sklapni mizerná pseudoliberálna žurnalistka! Takové hlušiny píšeš proto, že sama si jen ta štětka pro chlapy na zahraničních cestách. Nevíš nic o něm, o mně, o nás, o nás!

Ale toto je jiné. Toto je horší. Nesnesitelné a …

Samozřejmě tak jasné myšlenky jsem neměla přesně v té chvíli. V té chvíli jsem se jen cítila jako postava filmu na dvojku o jedné v noci, euroskeptických scenárista si odbaveno své komplexy na mně, poslal mi do života vojanda s velkým výstřihem, mimochodem, proč jsem si myslela že vojákyně jsou všechny feministky? … Aha, asi kvůli Katy Perry.

/,, You ‚re such a liar! „ řekla v klipu nevěrnému muži a ostříhala si vlasy /

…

Dívá na mě. Hádám proboha nevidí, že jsem připít.

,, Já nevím co na to říct. „

Asi byla zklamaná mou chladností, ale já jsem jí žádnou drama nemohla a nechtěla poskytnout.

,, Co chcete? „

,, Peníze. „

Vytáhla jsem pero a papír.,, Napište číslo účtu a částku.“

,, Byla jsem na potratu. „Dodává.

Skvělé. Dobrý nápad. Vždyt to by musel být Antikrist.

,, Bude to, „řekla jsem, když dopsala.

,, Děláte dobrou věc pro vašeho manžela. „

,, Ne, dělám to pro vás. Vždy jsem na straně žen.“ Odpověděla jsem a vzhlédla. Nechápu sama, jak mohu být tak sprostá.,, Svého času jsem byla velká feministka, vážně. Žádala jsem, aby se bradavky nevolali bradavky, zní to odporně. Feministky chtějí aby se přejmenovali na prsní perly. „

Dívala na mě a nechápala, co to říkám. Aha, střelila jsem dost mimo. Můj scenárista je nenasytný. Dává mi absurdní repliky a rehlí se nad klávesnicí.

Trápnejšie být už nemůže. Alespoň jí zaplatím kávu , kterou nedopité, a dětsky její zamávám chvějícím se rukou.

,, Mějte se. „

… A opravdu, ještě něco.

Na ruce měla obruč.

—

Po této události jsem se trochu změnila. Před dětmi jsem se snažila tvářit se, že se nic neděje. A samozřejmě i před tebou, když jsem s tebou skypovala. Nikdy jsem si nemyslela, že mám takový herecký talent. Až mě to děsí. Ale daň byla vysoká, zatrpklá jsem. Necítím bolest. Dorezala jsem si prsty keramickým nožem, když jsem krájela sýr. Dívala jsem se přitom ven oknem. Nic jsem si nevšimla, dokud jsem neviděli krev.

Jednou rAno stál Matej pod balkonem .

,, Hej! Přinesl jsem nějaké žrádlo smutným papouškem! „

,, Spí. „Odpověděla jsem.

,, Já je vzbudím.“

Pustila jsem ho dovnitř a on odkryl klec. Vyzkoušeli to jeho revoluční žrádlo, plné semínek a vitamínů, tvářili se spokojeně.

,, Jak zdraví? „

Pokrčil rameny.,, Snažím se nevšímat si to …“

„ Kolik dní života ještě máš?“

„Kolik mi dáš …“ odpověděl.

políbila jsem ho, chtěla jsem. Nešlo o žádnou kompenzaci traumata, jak si asi myslíš.

Ani trochu. Oblíbila jsem si ho. Byl dobrý člověk, vždyt měl rád zvířata. Krmil ptáky v parku. V zimě chodíval i na Váh krmit labutě rozmočený chlebem. Zamilovala jsem se.

skoro jako kdysi. Pamatuješ? Svatba. Kokain. Víš o tom, že drogy jsou zakázané? … Kašleš na to, smrk-smrk. Vyznání Mariky Gombitové. Vlhé, vlhké povlečení.

Už nejsem feministka.

—

,, Neříkej mi, co mám dělat! „Slyšela jsem z pokoje.,, Mám vlastní názor.“

Smála jsem se. ,, Dobře, oblékej se jak chceš, učebnicový příklad pubertální fransformácie, já ti už chystat věci nebudu. „

,, No konečně!“

Malý Vavro nechápe, co se děje.

Nezáleží na tom. Matěje jsem dlouho neviděla. Papoušci jsou opět zakryty. Alespoň nevidí igelitový pytel plné lahví, to by zase povídali.

Petra mě zavolala do Května. Víš kdo je Petra, ta kamarádka se kterou si nerozumíš. Myslí si, že jsi narcis.

S Petrou chodím ven každou sobotu, do té pizzerie, která se jmenuje Máj. Nechápu proč květen, vždyt jsou tam jen automaty a umělé květiny. Ale asi nejlepší hospoda na Solinkách.

hej, to tam jsme se líbali.

At i podzim květnem je, škriekala Marika.

Tentokrát mám i narozeniny. Preventivně se trochu opiju už předtím, abych to zvládla. Protože jsou tam i Luciin kamarádi, a také tvojí kamarádi, ptají se jak se máš, říkám:,, Ale víte jak, uklízí miny po Amiko, ve volném čase znásilňuje prsaté vojákyně, vůbec nevypadají jako Katy Perry, ale i tak jsou prsaté. Někdy možná i moslimky.Také obriezkové. „

Ne! Dělám si srandu, samozřejmě. Neříkám jim to. Nikdy bych ti tak neublížila. Nebo tedy, spíš sobě.

Je to tak ponižující …

—

Tančím a snažím se bavit. Cestou zpět se loučím s Petrou při jejím paneláku a dále kráčím sama. Najednou se objeví tři muži. Myslím to vážně-nejprve mi vezmou kabelku, pak mě chytí za ruce a svážou mi ústa. vlečou mě poza kontejnerů, do parku a pak mezi stěny chátrající stavby. Hodí mě na zem a postupně svléknou. Postupně, potupně postupně … I toto vidím filmově, ale zpomaleně filmově, nemůžu tomu uvěřit, bla bla, je to příliš hrozné.

Dva mě kopou, házejí mi hlínu do tváře, třetí si rozepíná kalhoty. Klišé. Nadává mi, proklíná mě. Vím kdo to je. Má obruč.

Jeden stíhá fotit. Není to zrcadlovka, je to zkurvený rodinný kompakt!

Hej, proč fotíte znásilňování rodinným kompaktem? Myslíte si, že je to cool?

…

chudatko nevěrné. Ano ano.

Muž si musí stále hledat partnerku, je to přírodní zákon.

At i podzim květnem je!

… Zakryjte někdo ty papoušci ručníkem, at se nedívají!

—

Nakonec mě nechají na zemi, poslední krát vyfotit a zmizí. Kabelka a oblečení mi zůstaly u nohou. Pomalu vstávám, decentně, asi si neovládám tělo, třesu se, doufám, že se stihnu posbírat do úsvitu. Krvácím z nosu. Dívám na nebe. Jmenuji na tebe jako Ježíš:,, Proč jsi mě opustil? „

neodpověděl.

—

Vlastně nechápu, co to mělo znamenat. Nejprve jsem si myslela, že šlo o nějakou jinou vojanda. Že si je stihl víc. Ale myslím, že … Byl to její muž. Nestrávil to. Nedokázal to. Nevydržel to.

fotky ti přišli o několik dní.

vyvolával si, psal zprávy. Nezvedá, neodpovídám.

Nevím ti odpustit. Sory.

Vůči té ženě necítím žádný hněv. Toho chlapa z duše nenávidím, tuším jsem zase feministka.

Děti jsem poslala k babičce. Na celý týden.

odpojila jsem elektriku, internet. Sprchuji se ve tmě. Piji. Ale ne, ne, žádný post-znásilněn kýč. Kašlu na to. Pouštím si Mariku. Myslím na tebe.

pustá krajina, táborového rutina, prach, nehybné nebe. Víš, že znásilňování je zakázáno, víš to, že?

…

Matej mě přišel navštívit spolu s Petrou.

Otevřela jsem.

,, Pozor! Toto je minové pole … „

Přeskákala jsem přes chodbu do kuchyně.,, Všude jsou miny … Američané po sobě nechávají pouze bordel. Kráčejte zlehka. „

Složila jsem se na zem při chladničce.

,, Hm … v jaké poloze je nejlepší vykrvácet? „Přemýšlím nahlas.,, Hm, takto-aha-kuci, kuci, krev se nahrnula do plic, kašlu na zem. Nebo takto-ležím na břiše, kuci, kuci! Chlapci, řekněte mé ženě, že ji miluji! Klátov bych ji, že by chodila po štvornožky, tedy kdyby tu byla. Miluju jí prsní perly, kuci-kuci! „

Petra vyklidila z chladničky a spíže alkohol.