Nebezpečná půjčovna genu – iHNed.cz

patogenními bakteriemi ohrožující Lidské zdraví MOHOU zneužívat přátelský druhy z našich střev coby poslíčky, kterého jim dodávají geny zajišťující odolnost vůči antibiotikum. Ukazuje se, že vztahy mezi bakteriemi obývajícími Různí prostředí Jsou Složitější, než by nám bylo milé.

Antibiotika nevymyslel Alexander Fleming ani žádný jiný lékař. Lidé si je půjčili od mikroorganismů, které je vyrábějí už dlouhé miliony let. Odnepaměti slouží jako útočné zbraně ve válce probíhající bez přestání mezi nejrůznějšími druhy bakterií, plísní a dalších jednobuněčných organismu.

Evoluční zákony říkají, že kde existuje útočná zbraň, rychle se objeví i obrana proti ní. Útočník i obránce Své zbraně neustále zdokonaluj, jsou to nekonečné závody ve zbrojení. Není proto divu, že ani schopnost odolávat antibiotikum není vynálezem moderní doby. V posledních letech ji vnímáme jako rostoucí problém, protože čím dál více patogenních bakterií se učí vzdorovat i témat nejúčinnější antibiotikum, ale v přírodě existovala dávno před prvni uplatněním antibiotik v medicíně.

Pro mikrobiologii tedy není nijak překvapivé, že v bakteriích žijících v pudu nacházejí geny zajišťující jim odolnost vůči přírodnímu antibiotikum. Donedávna však vědci věděli pouze o genech výrazně odlišných od TECHO, které známé z odolných patogenních kmenů. Dalo se tedy předpokládat, že se vyvíjely Dlouhy dobu na sobě nezávisle, a odolnost půdních bakterií nás tedy nemusí znepokojovat.

Ale odborníci z Washingtonova univerzity v St. Louis ve spolupráci s Dánsko kolegy publikovali v časopise Science ^[1] výsledky svého výzkumu , který nás nutí zbystřit pozornost. Na jedenácti Mistich ve Spojených státech odebrali vzorky pudy a izolovali z nich bakteriální DNA. Celkem studovali 95 bakteriálních kultur.

DNA „rozštípali“ na krátké úseky, které vložili do buněk běžné střevní bakterie Escherichia coli . Zde pak vystavili působenými dvanácti Různí antibiotik. Z buněk, které toto brutální zacházení přežili, opět izolovali DNA a porovnali ji s Původní genomem Escherichia coli . Tímto způsobem odhalili více než stovku genu pro odolnost, které bakterie získala z půdních druhů.

Autoři výzkumu s překvapením zjistili, že sedm z těchto genu se do posledního písmenka genetické abecedy shoduje s geny známými z patogenních druhů. A protože bakteriální DNA mutuje velmi rychle, znamená to, že si patogeny a půdní druhy museli DNA vyměnit v Nejnovější minulosti. Jinak by se obě verze štíhlého mutacemi alespoň trochu odlišně.

Burza genetických zbraní

Je zřejmé, že si půdní bakterie s nebezpečnými patogeny Vyjmenuj geny zajišťující odolnost vůči antibiotikum, být zatím není zřejmé, kterým směrem tento přenos probíhá. Je docela dobře možné, že to je obousměrná dálnice, po níži Proud geny mezi Různí ekosystémy – Lidské tělem a půdou.

Jeden z genu vědci objevili iu neškodné bakterie z Lidské střev. Nelze proto vyloučit, že druhy, které nám neškodí av mnoha případech dokonce prospívají, MOHOU slouží jako geneticky poslíčci. Od jedné z bakterií si geny půjčí a jiné je prodej.

Výměna genu není u bakterií ničím neobvyklým. Zatímco člověk Prodáváme geny pouze Svým potomkům, bakterie tak dělají průběžně během celého Švehla krátkého života a nedělá jim problém sdílet geny is jiný druhy. Jak bychom si my podle potřeby jmenovali DNA s iny savci, takže bychom si mohli opatrně například teplo kozích od ledního medvěda, noční vidění od kočky nebe vynikající cích od psa.

genového přenosu ^[2] připomínám tankování letadel během letu: dvě bakteriální buňky se propoj úzkou trubičkou, dosud Proud krátké úseky DNA.

Zdá se, že půdní bakterie představuj zbrojnici, z níži MOHOU nebezpečné druhy získávají geny poskytující odolnost vůči antibiotikum. Půdní bakterie MOHOU slouží pouze jako rezervoár, ale možná v nich vhodný gen Přímo vznikají. V pudu totiž není nouze o uměle vyráběných antibiotika. Dostávají se tam s odpadní vodou is hnojem hospodářských zvířat, jejichž krmivo je antibiotikem často obohacování. V Evropě se antibiotika MOHOU podávat jen nemocným zvířatům (a preventivní stádu, ve kterém některé ze zvířat onemocněli), ve Spojených státech a dalších zemích je však stále běžné podávání antibiotik coby prostředků podporujících Rusty zvířat.

Zatím není jisté, zdá vědcům narazili pouze na špičku ledovce, nebe s trochou štěstí zaznamenali poměrně vzácný proces, který ve vzniku rezistence nehraje významnější roli. Podcenit tento potenciální tok genu by se nám ale v budoucnu nemuselo vyplatit.