Profesor Vilém Bada: Naše smysly možná oklamat, naše srdce ne – Pravda.sk

Nedokonalost lidského zraku mistrně využili již 28. 12. 1895 bratři Lumiérovci. Umění pohyblivých obrázků přináší nemalé zisky, uměleckých zážitků jen poskrovnu. Pokud naše oči podlehnou lákavému obalu skrývajícího nekvalitní potraviny, doplácí výlučně zdraví.

Neznalost zákonů výživy je beztrestného jen zdánlivě. Člověk časem ztrácí to nejcennější – zdraví. Jak se stravovat, aby těchto ztrát bylo co nejméně? „Je třeba se vrátit k přirozených potravinám,“ říká profesor Vilém Bada, přednosta III. Interní kliniky LFUK na bratislavských Kramároch.

Zanedlouho budeme slavit Velikonoce, svátky znovuzrození. Lidé si v souladu s tradicí dopřát více než obvykle a pak budou hořekovat, jak a čím se provinili. Na co nejvíce hřešíme ve výživě?
S určitostí to nejsou vajíčka, které již tradičně symbolizují Velikonoce. Nikdo, nikde u nikoho nezjistil, že zvýšený konzum vajec zvyšuje onemocnění srdce a cév. Vejce v plné míře rehabilitovali. Patří k pilířům zdravé výživy, samozřejmě, zejména ty, které snesly slepice běhající po dvoře. Žloutky zlepšují pamět, zrak i pevnost kostí. Bohužel, slavný velikonoční výrok,-Zatímco kohout neozve třikrát, mě zradí-by se asi nesplnil. Na většině slovenského vesnic už kohouty nejsou. Pravá biošunka – kde ji vzít? Tam, kde stáli chlévy, roste trávník. Najdou se však výjimky. K šunce patří neodmyslitelně křen. Pamatuji se na slzy, co mi tekly po tvářích při jeho strouhání. Až po letech jsem zjistil, že co do obsahu vitamínu C zajímá za šipkami druhé místo, ale sedmkrát převyšuje citrony. C vitamín patří k nejúčinnějším antioxidantům.

Není svátků bez sladkostí …
Těmi se opravdu přecpávat. Škodíme si zejména těmi, kde při výrobě použili průmyslově vyráběné tuky obsahující tzv.. trans-formy mastných kyselin. Ty patří k nejhorším tukům, při kterých neznáme bezpečnou hladinu. Trans-formy jsou iv olejích, kde vznikají při procesu odstraňování zápachu vysokou teplotou. Stále více jíme jídla, které se původním přírodním potravinám ani nepodobají. Ale pokud už jsme u Velikonoc, připomeňme si, čím se začíná. Přece 40-denním půstem. Na půst, pokud nemáme na mysli různé bláznivé redukční diety, jsme v naší výživě téměř zapomněli. Přináší odříkání a také používání jednoduchých, ale zdravých jídel a nápojů, které by měly více figurovat v naší stravě.

Odříkání jako cestu ke zdraví lidé často chápou jako jistou formu sebetrýznění. To se dnes nenosí, v módě je spíše život si užívat.
Půst není jednoduchá záležitost, spojuje se s ním ovládání sebe sama. Je ukázkovým příkladem toho, jak lidé dospěli k poznání, že sebeovládáním rostou fyzicky i psychicky. Pokud se neumíme ovládat, pak si těžko zachováme chladnou hlavu v krizových situacích. Připomeňme si hrůzostrašné následky neovládania vlastní agresivity střelbou do nevinných lidí. Pokud neovládám sebe, nemůžu ovládat jjjiných. Nakonec bez odříkání neexistuje žádný vrcholový výkon ve sportu.

Co znamená sebeovládání ve výživě?
Odolat lákání a vybrat si zdraví prospěšné jídlo a umět říct: Děkuji, stačí. Příkladem v tomto směru byly mniši žijící v klášterech. Byli v mnohém průkopníky zdravé výživy, sbírali léčivé bylinky, připravovali přírodní léky, zřizovaly první nemocnice, kde se starali o nemocné. Po jídle nikdy neležely ani neseděli, ale se procházeli s Breviář v ruce, inzulínová rezistence, Počátek cukrovky neměla jako vzniknout.

S mnichy se spíše spojuje askeze, odříkání. Současníka více motivuje touha zažít cosi příjemné. Co je ve své podstatě půst?
Zjednodušeně střídmé stravování. V době půstu jedli v klášterech, ale nejen v klášterech, herinky, jídla z ryb. Vzpomíná to i náš nestor dietního stravování lékař Imrich Sečanský. Ryb se dnes na Slovensku spotřebuje necelých 5 kilogramů na jednoho obyvatele, je to velmi málo. Pokud chceme jíst zdravě, pak si pořiďme mastné ryby – například sledi, šproty, sardinky. Právě tyto ryby mají hojný výskyt 3-Omega mastných kyselin a hodně vitamínu D. Nezapomínejme také na naše sladkovodní ryby i ty obsahují v menším množství totéž jako mořské ryby. V městečku Tabgha při Genezaretském jezeře se zachovala mozaika z 5. století s dvěma rybami a pěti kulatými chleby, k tomu třeba jen přidat 4 000 mužů a 12 košů zbytků. Jen pro zajímavost, ryby z biblického příběhu byly sladkovodní.

A čím zapít postní rybu?
Víno se v půstu nepilo. Nápojem půstu bylo pivo. Živé, nízkoalkoholické kvasinkové pivo bylo plné vitamínu B. Takové pivo dnes vyrábějí v Bavorsku, ale dělají ho už i malé Slovenské pivovary. Jak čas plyne, objevujeme to, co dávno věděli a praktikovali naši předkové. Byly skromnější, žili jednodušší a zdravější, mnohem více se hýbali, všude chodili pěšky. Ve stravě dominovaly vlastní, domácí přirozené potraviny. Margaríny se používaly minimálně. V roce 1960 jsme ve střední délce života předháněli Francouzů i Japonců. Dnes žijeme blahobytnejšie, půjdeme auty, ale jídlo, které jíme, způsob, jak se stravujeme navzdory technologickému pokroku, není lepší než před půlstoletím. Spíše horší.

Čím lze vysvětlit tento paradox?
Jsme všežravci, tomu je přizpůsoben i náš zažívací trakt. Strava současníka se stává stále více jednostrannou, což je však jednostranné, není plnohodnotné. Ve stravě lidí ještě v polovině minulého století převažovaly obilninové-mléčné a zelenino-ovocné složky nad masovými. Maso bylo svátečním jídlem. A pokud se podávalo, bylo výlučně v biokvalitě. Ve výživě zvířat se nepoužívali růstové hormony a během zpracování masa nikomu nenapadlo, aby se snažil zvětšit jeho hmotnost. Bylo nepředstavitelné, aby párky obsahovaly stopové množství masa a zbytek tvořily složky, které tam vůbec nepatří.

Co se s tím dá dělat?
třeba vrátit potravinám poctivou skromnost. Potravina je dar a udělat z ní výlučně zdroj zisku, je to samé jako kšeftovat se zdravím.

Pokud se budeme správně stravovat, nemusíme chodit za lékařem. Proč tak jednoduchá pravda nefunguje?
Možná i proto, že lidský život se stal pohodlnějším. Nejen když jsme nemocní, jdeme za lékařem, aby nám předepsal léky. Sílí hnutí podávat tablety všem preventivně. Například polypy, tableta poslepovaná z léků na tlak, na srážení krve, proti bušení srdce, na cholesterol. Je to nejlevnější a zejména bez námahy. Známý irský lékař Denis Burkitt (objevitel Burkittovho lymfomu) měl jen jedno oko, ale viděl mnohem více než ostatní. Přirovnal situaci dnešního člověka k bizarnímu obrazu, kde z vodovodního kohoutku teče proudem voda. Odpad v umyvadle nestačí a voda se začíná přelévat přes okraj umyvadla na zem. Zem usilovně utírá skupina lidí – jsou to lékaři, různých odborností. Každý používá jinou hadr. Všichni se chlubí vynikající sací schopností své vylepšené hadry, ba někteří používají přímé, počítačem řízené odsávání. Nikdo se však nesnaží zavřít kohoutek. Na tom, co z něj teče, se dá přece dobře vydělat. Burkitt pochopil, že neřešíme příčinu, ale následek. To, že „strava je pro udržení lidského zdraví mnohem důležitější než apatieka,“ věděla i Terezie Vansová. V úvodu své kuchařské knihy už v roce 1914 vlastně parafrázovala často citovaný Hippokratův výrok z třetího století před Kristem: „At je jídlo tvým lékem a lék tvým jídlem.“ A byl to Hippokrates, který si všiml i takovou důležitou maličkost, jako je pro člověka význam správného vyprazdňování. Podmínil ho hrubou celozrnnou moukou a otrubami.

Rád přízvukem, že stravování je s určitostí nejstarší činností člověka, která bezprostředně ovlivňuje jeho zdraví. Proč nesestavuje zákoník správného stravování?
Neznalost zákona neomlouvá. Ale v případě stravování se zásadní nevědomost, ignorování základních principů může stát dokonce symbolem pokroku, zejména pokud navíc přináší zisk. Začátkem 19. století lidé vynalezli válcové mlýny, které nahradily málo výkonné mletí obilí pomocí mlýnských kamenů. Moderní mlýny odstranili pro člověka zdánlivě nepotřebné části obilného zrna otruby a udělali z nich krmivo. Lidem zůstala bílá mouka, bílé pečivo, bílé koláče. Pochvalovali si. Nevědomost základního významu se stala symbolem pokroku.

S otrubami zmizela z mouky vláknina. Ztratili se i minerální látky a vitamíny skupiny B. Kdy si lidé uvědomili, že jim něco chybí?
Když začali pociťovat, že jim chybí např. kyselina listová. Jde o jeden z vitaminů skupiny B, což má velmi nepříznivý vliv na vývoj plodu, speciálně na nervovou soustavu. Problém vyřešili šalamounsky. Místo úpravy vymílaná mouky, aby se vitamíny neztráceli, začali do bílé mouky přidávat kyselinu listovou. Vyskytly se i problémy s vyprazdňováním. Souvislost s deficitem vlákniny nikdo neověřil. Mnohem pohodlnější bylo požádat o projímadlo. No ne vždy to bylo možné.

Představme si takových vojáků během bojového nasazení.
Dobrý příklad. Během II. světové sloužilo na britské bitevní lodi King George V. 1 500 mužů. V zájmu zachování nejvyššího stupně bojové pohotovosti všechny funkce byly zdvojeny. Spánek i příjem potravy byli přímo na bitevním postu. Pohybu, tekutin, ovoce a zeleniny bylo málo. Vyprazdňování stolice se dělo na povel. Vojáci dostali pár minut. Kdo nestihl, měl smůlu. Obstipací (zácpou) trpělo skoro 75 procent posádky. Lodní lékař kapitán Thomas Cleave také. Vzpomněl si na práci dr. Allinsona z roku 1880, který radil na obstipaci otruby, které mlynáři z obilí odstranili. Kapitán Cleave řešil věc po vojensky. Každý muž dostal balíček s otrubami, které zapíjel vodou. Efekt byl neočekávaný – téměř 80 procent těch, co měli zácpu, problémy ztratili. Kapitán Cleave napsal po skončení války knihu, kde odsoudil rafinovanou stravu. Jeho názory však nebyly akceptovány, chyběly důkazy. Sir Richard Doll, objevitel přímého vztahu mezi kouřením a rakovinou plic, oslovil již zmíněného Denisa Burkittův, aby problém vysvětlil.

Burkitt jako lékař působil v Africe. Nedal mu právě černý kontinent odpověď na nezodpovězenou otázku?
Dal. Burkitt si že v Evropě rozšířené žlučníkové kameny, záněty slepého střeva, divertikulózy – oslabení střevní stěny s výdutí, hemoroidy, křečové žíly, rakovina tlustého střeva, ale i onemocnění srdce cév se v Africe nevyskytovaly. Vypracoval metodiky, které byly nezbytné k ověření předpokladů. Překvapující byly zjištění, že váha stolice u afrických domorodců žijících přirozeným způsobem byla 300-500 ga doba přechodu zažívacím traktem 30 hodin. U kaukazoidných lidí vážila stolice 80-120 g, ale doba tranzitu byla až 72 hodin! Vědecké zhodnocení potvrdilo, že značně rozdílné onemocnění mají zřejmě společný původ v nedostatku vláknin.

Nesouvisí nedostatek vlákniny is vysokým výskytem rakoviny tlustého střeva na Slovensku?
Správný postřeh. Připomeňme si čas průjezdu potraviny 72 hodin. Kolik cizorodých složek dnešní potravy má přímý kontakt se střevní stěnou. Hledáme první příznaky onemocnění, přitom bychom měli dělat prevenci. Přidáním vláknin do stravy se zvětší objem a doba posunu ve střevě se zrychlí. Jsou to zákony o proudění v trubici. Větší objem, snadněji proud, menší tlak na stěny trubice.

O významu vláknin v lidské stravě už ví asi každý. Proč jsou s tím ještě problémy?
Protože mletí mouky se změnilo jen málo. V nabídce dominuje bílý chléb, bílé pečivo, bílé pekárenské výrobky. Tzv. cereální tyčinka, plná „zdravé vlákniny“ bývá poslepovaná až z 20 procent ze škodlivých průmyslově vyráběných trans-forem mastných kyselin. Díky nim tyčinka déle vydrží. Průmyslově vyráběné trans-mastné kyseliny jsou v margarínech iv olejích. Jsou to nejhorší tuky, zvyšují špatný LDL cholesterol a snižují dobrý HDL cholesterol. Připomínám, neexistuje bezpečná hladina průmyslově vyráběných trans-mastných kyselin.

Pokud přijedete do supermarketu, na polici je obrovský výběr chleba. Který si vybrat, abychom měli v těle dost vlákniny?
Inu pokud jde o chléb, ideálem je na Slovensku téměř zapomenutý ječný chléb. Zmiňovaná mozaika v Tabgha znázorňuje pět kulatěch ječných chlebíček. Ječmen je výjimečný. Podobně jako oves obsahuje zajišťující výživu vlákninu. Ta vzejde a fermentuje (kvasí) a vytváří cukr slad. To je prototyp zdravé výživy, jakou kdysi znali na Kysucích, v horním Liptově, na Oravě, kde pěstovali oves i ječmen a lidé si dělali ovesných-ječný chléb. Ten „chudý“ chlebíček měl parametry, jaké nemá žádný v současnosti nabízený chléb. Navíc do většiny druhů chleba a pečiva se přidávají rostlinné tuky a oleje, aby výrobek déle vydržel.

Kde děláme základní chybu v našem stravování?
V tom, že nerespektujeme přírodu, přitom jsme stále její součástí. Lidé se stále více od ní vzdalují. Příroda nepotřebuje člověka, ale člověk je od přírody přímo závislý. Příroda nám darovala obilné zrnko. Jak s ním nakládáme, o tom mluví naše zdraví.

Jak vypadá moderní stravování?
Je rychlé a „dynamické“ jako doba. Jedí se housky z fast foodů s fritování kousky kuřete a sýra spolu s bramborovými hranolky. Je to přímo bomba co do množství trans-forem mastných kyselin. Bohužel žádná zákonná norma výrobcem neukládá povinnost upozornit spotřebitele na skutečná rizika konzumace jeho výrobků. Největší riziko fastfoodovým potravin je pro děti. Velmi rychle vzniká závislost na chuti hranolek.

Formální etiketa výrobku uvádí, co obsahuje. Často však jde z pohledu poznatků lékařské vědy za klamavé údaje. Proč?
Protože potravinářská legislativa nahrává více byznysu než ochraně zdraví. Vezměme si jen televizní reklamu. Nejproblémovější jsou tzv.. výživové doplňky, jejichž obsah nepodléhá kontrole Státním úřadem pro kontrolu léčiv, protože to nejsou léky! V lékárnách však tvoří velmi významnou složku sortimentu. Dalším problémem jsou homeopatika, prezentovány jako léky.

Vnější znaky výrobku nemusí prozradit, jaký ve skutečnosti je a co přináší spotřebiteli jeho obsah. Jak odlišit kvalitní potraviny od napodobenin?
Cesta k pravdě bývá složitá. Národní institut zdraví v Bethesdě v USA zkoumal, proč Indiáni z kmene Pima trpí nadváhou a vysokým výskytem cukrovky. Indiáni žili v rezervaci ve státě Arizona. Od vlády pobírali, nevelkou, ale stabilní finanční podporu. Stačila na přežití. Vědci pracovali s hypotézou, že Indiáni jsou tlustí, protože mají speciální fenotyp obsahující tzv.. šetřící gen. Tento gen je chránil v obdobích hladu, když věděli lépe využít energii z potravin a přežili. V obdobích dostatku proto více přibírají. V sousedům Mexiku se však našly i Indiáni Pima. Na rozdíl od Arizonské měly normální hmotnost a neměli ani vyšší výskyt cukrovky. Nežili totiž v rezervaci, neposedávali, ale museli si obživu pořídit vlastníma rukama.

Nežijí současníci jakoby v potravinové kleci podobné indiánské rezervaci? Sice pracují, ale mají málo pohybu a hodně, často nekvalitních, potravin.
Vtipná poznámka. V mnohém se opravdu náš život podobá životu v rezervaci. Lidé jakoby neměli východisko a chovají se jako nesvéprávní. I by mohli opustit svou rezervaci, život v ní je pohodlnější.

Vzdali jsme se přirozeného způsobu života a platíme za to daň v podobě civilizačních chorob.
Ale to nemá s civilizací nic společného. Na jedné straně je obyčejná lidská chamtivost a na druhé lidská pohodlnost, na které se dá velmi dobře vydělat. Nemusíte se velmi trápit, vše si můžete koupit, ale jaká je kvalita potravin, kterou vám nabízejí? Nakonec ta cena není vůbec nízká. Kolik stojí benzin do sekaček? Zvykli jsme si říkat výroba potravin. Již v názvu je cosi zvláštního. Potravinu nelze vyrábět, rostliny můžeme pěstovat, zvířata chovat.

Najdou se i opačné, pozitivní příklady nebo je vše jen negativní?
Najdou. V blízkosti Panamského průplavu na několika ostrovech žijí Indiáni Kuna. Na rozdíl od ostatních obyvatel Panamy téměř nemají zvýšený krevní tlak. Vysoký krevní tlak se považuje za nejzávažnější rizikový faktor srdečně-cévních chorob. Indiáni Kuna skutečně netrpěli na infarkty srdečního svalu, srdeční selhání ani mozkové mrtvice. Lékaři ze známé Harvardovy lékařské fakulty v Bostonu 20 let hledali gen, který chrání Indiánů Kuna. Žádný nenašli. Zato zjistili, že Indiáni Kuna pěstují kakao a připravují ho jako Mayové. Žádné odtučňování odběrem kakaového másla, žádné alkalizovanie louhům, aby bylo tmavší. Denně vypijí 4-5 šálků poctivého kakaového nápoje vařeného spolu s banány.

Je takové kakao lépe? Prý chrání před hypertenzí.
Nepochybně významnou složkou zdraví zkoumaných Indiánů bylo přírodní, poctivě připravované kakao. Nedělali ho na prodej, v jejich očích kakao bylo a zůstalo pokrmem bohů, což vyjadřuje i jeho latinský název Theobroma cacao. Kdysi byly kakaové boby platidlem. Nic nestojí v cestě, aby pravé nefalšované kakao mohli pít lidé v mnohem větším počtu, i naše děti. Takové kakao, co se nevyrábí, ale pěstuje. Indiáni Kuna na kakau nezbohatl, aby ho měli, musí pracovat, mají dost pohybu, loví ryby, i proto jsou zdravější než ti Indiáni, co žijí ze státní podpory v rezervacích.

Kakao obsahuje podobně jako červené víno antioxidanty, látky, které vychytávají nebezpečné volné radikály. Je kakao potravinovým lékem?
V roce 2012 v Univerzitní nemocnici v Curychu prozkoumali pozitivní vlastnosti kakaa konzumací čokolády s minimálně 70-procentním obsahem kakaa. (Noir Intense). K výzkumu švýcarských lékařů podnítily i poznatky ze života Indiánů Kuna. Sledovali se účinky čokolády u pacientů se chybujícím srdcem. Podmínkou objektivity bylo podávání „kontrolní čokolády“, tedy jakéhosi placeba. Kontrolní čokoláda musela mít barvu, vůni a chut identickou se skutečnou pravou čokoládou, jen antioxidanty museli chybět! Švýcarský výrobce bez problémů vyrobil čokoládové placebo. Nikdo senzoricky nerozpoznal napodobeninu. Jen cévy nemocných ji rozeznali. Příznivý účinek na cévní stěnu měla výlučně pravá čokoláda Noir Intense se 70-procentním podílem skutečného kakaa s kakaovým máslem. Ta způsobila průtokem řízenou vazodilataci – rozšíření cév! Taková čokoláda je lék! Jenže v obchodě nabízejí i tzv.. tmavou, hořkou čokoládu která má jen 15 procent kakaa! Jaká že je to čokoláda?!

Napodobeniny ničí zdraví lidí. Takové je poselství výzkumu švýcarských lékařů?
Švýcaři svým pokusem vlastně dokázali, že moderní potravinářské podniky vybaveny špičkovými technologiemi dokáží napodobit úplně všechno. Ale jen napodobit. Naše cévní stěna se nedá oklamat. Našim dětem a vnoučatům patří do rukou jen skutečná kvalita.

Stále rozšířeným strašákem zůstává cholesterol v potravě. Platí teze, čím více cholesterolu v potravě, tím větší riziko aterosklerózy v lidských cévách?
Nejvíce cholesterolu mezi potravin má bez konkurence vejce. I když jsme to už řekli, znovu to třeba zdůraznit: Nikdo, nikde a nikdy neprokázal žádný vztah mezi zvýšenou spotřebou vajec a zvýšeným výskytem kardiovaskulárních chorob. To je stanovisko profesora Waltera Willett z Harward Medical School v Bostonu, přednosty fakulty veřejného zdravotnictví.

V souvislosti s cholesterolem lidí máta i plnotučné kravské mléko. Jak je to s cholesterolem v mléce?
Nejprve malý vědomostní test. Co si myslíte, ve kterém mléce je nejvíce cholesterolu: Za prvé, v plnotučném kravském mléce s 3,5 procentním obsahem tuku, po druhé, v mateřském kolostru – (mlezivu) nažloutlé barvy, nebo po třetí, ve stabilním mateřském mléce? Nuž nejvíce ho má stabilní mateřské mléko, až třikrát více než plnotučné mléko!

Jaký z toho plyne praktický poznatek?
Vrátím se k Indiánům Pima. Ve snaze ovlivnit nepříznivý zdravotní vývoj indiánské populace se řadilo matkám, aby nekojily a místo svého mateřského mléka nabídli dětem umělou mléčnou výživu se sníženou koncentrací cholesterolu. Udělali test a vše dopadlo opačně. Děti, které dostávaly umělé mléko se sníženým obsahem cholesterolu, přibírali o třetinu rychleji než ty, které byly kojené. Ukázalo se, že kojení je jasnou ochranou před obezitou a současně i vznikem cukrovky, zvyšuje odolnost, zlepšuje inteligenci. Jednoduše, kojené děti mají mnohem větší naději, že budou zdravé. A pokud jsou to dívky, zvyšuje se naděje, že nedostanou rakovinu prsu.

Význam kojení byl dávno znám iu nás. Vzpomeňme si na prostonárodní Slovenské pověsti Pavla Dobšinského a pohádku o valibuk nebo Lomidrevovi.
Těm, co nečtou pohádky, připomenu, že valibuk se narodil rodičům ve vysokém věku. Otec po narození chlapce říká matce: „mamka, dokud nás bude Pán Bůh živit, musíš toho chlapce za sedm let kojit.“ Mamka to udělala a chlapeček rostl a rostl a byl stále mocnější. Když valibuk dovršil sedm let, říká jí: „mamka, ty mě musíš ještě za sedm let kojit.“ A pak začal buky trhat is kořeny.

No dnes jsou iu nás ženy které si seženou k děťátku opěrka, kariéra má přednost i před kojením.
Dobšinský zřejmě nepatří k oblíbeným autorům našich dívek. Pohádka krásně ilustruje, že kojené děti jsou zdravější, nemají tolik nemocí, jsou silnější, mocnější, obratnější a mají i vyšší IQ. Valibuk nevynikal jen hrubou silou, ale i šikovností, byl kapitánem své družiny. Všech oklamal. Opět můžeme jen žasnout nad moudrostí našich předků.

Nedávno se na internetu objevil útlučký 30-stránkový sešitek s jednoduchým názvem Brynza, datován rokem 1939. Doporučuje dětem podávat brynzu. Co na to říkáte? Vždyt i brynza obsahuje hodně cholesterolu.
Brynza z nepasterizovaného ovčího mléka, podobně jako stabilní mateřské mléko, je plná cholesterolu, ale ona paradoxně v lidském těle snižuje cholesterol i krevní tlak. Je to, jak dokázal profesor Libor Ebringer, skvělé probiotikum, vždyt obsahuje dvanáct druhů probiotických bakterií. (Pro bios – pro život) Před sedmdesáti lety ještě neměli brynzu tak dopodrobna vzorkované jako dnes. V jednom se však autorka textu Sarikas Alexy Buganová, manželka malíře a spisovatele Janka Alexyho, nemýlila, když tvrdila, že „brynza po zdravotní stránce je hotovým lékem“ Výzkumy potvrdily, co se dávno vědělo a to, že děti pravidelně konzumující brynzu, neměli žádné poruchy růstu ani náznaky rachitidy – křivice. Sarikas Alexy Buganová charakterizovala brynzu, jako „slunce v kostce“. Kromě probiotické bomby je totiž brynza i koncentrátem vitaminu D.

Buganová překvapila i jako odvážná somelierka. Nesnúbila brynzu s vínem, ale s dary moře. Překvapuje vás to?
Ne, protože Sarikas Buganová studovala v Paříži na Sorbonně. Byla to dáma s vytříbeným výtvarným, ale i gastronomickým vkusem. Měla ráda dobré jídlo. V knížečce o brynzy se cituje francouzský bonmot „hostina bez sýra je jako krasavice bez oka“. Cizí jí nebylo i experimentování, když kombinovala brynzu s lososem, humři či kaviárem. Biologická hodnota těchto jídel je obdivuhodná! Dnes se někteří shánějí po cizokrajných lahůdkách, nuže at si je dopřát s brynzou. Buganová nejen jim, všem odkazuje, že Slovensko by bez brynzy připomínalo slepce.

Na co bychom se tedy v stravovní měli vrátit?
Určitě k původním jídlům. Žijeme v zemi, která má unikátní přírodní podmínky pro pěstování ovoce, zeleniny, obilí, ryb a masa. Dnes tolik skloňovaná antioxidanty přinášejí lidem užitek, když konzumují čerstvé, tedy doma vypěstované ovoce. Všechny ovocné druhy, které u nás rostou, obsahují antioxidanty. Některé více, některé méně, ale absolutně špičkové jsou ty, které rostou v přírodě. Borůvky, brusinky, ostružiny, maliny, jahody, šipky, křen, medvědí česnek. Nyní se z brusinek vyrábějí antibakteriální tablety, ale nic se nevyrovná čerstvé borůvky či brusinkám. A dám ještě jednou do pozornosti brynzu – koncentrát sluneční energie, díky které je příroda pestrá, plná květin a toho, co tak krásně popsal Janko Alexy v útlé knížečce Na volné vôľuške.

Velcí francouzští vinaři podotýkají, že jsou pouze asistentů přírody. Měli bychom se této zásady držet i my?
Určitě. Kojení, vajíčka, máslo, ryby, ale i pravá bryndza či kakao, šipky, brusinky, borůvky, křen, medvědí česnek, jasně říkají, že netřeba zdokonalovat to, co je dokonalé samo o sobě.