Muzikál Očistec: okázalá Ferit bez Poselství – Brněnský deník

dnes 10:28

Brno / RECENZE / – Nový muzikál Městského divadla Brno zaujme hudbou a hereckými výkony, obsahově však ustrnul v klišé av prvoplánově humoru.

Probouzí se, rozhlíží se, vyděsí se a nakonec si zapálí cigaretu. Odstrčí od sebe spící krásku a nahý se ovinout britskou vlajkou. Teprve pak rocker Deny vykročí vstříc svém osudu – jak mu to v muzikálu Očistec předurčily autoři Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich osmý Společná titul je komedií i kabaretní Pohádka, kterého však podceňuje intelekt i estetický cit diváka. A tak zatímco se na Jeviště misích scény s Dolfíkem Hitlerem, Maharádžovy a řádové sestry, Uvnitř člověka jen prázdno.

Očistec v nastudování Městského divadla Brno je druhým dilema z hudební trilogie Peklo, Očistec, Ráj. Jednotlivé díly nemají návaznost a žánrových se Různí. Peklo vzniklo v roce 2008 jako drama, Očistec má podobu fantastického kabaretu a závěrečný Ráj – pokud dodrží autoři svůj záměr, bude hudební symfonií. Opakuj se jen ústředním motivem: bohatství, manipulace, téma přeměny, (ne) naplněná láska, sexuální chtíč a vnitřní rozpolcenost Hlavního hrdinu.

Básnické metafory

Děj očistci se odvíjel od příchodu Tří rocker do kláštera. Je jim zde upřeným všechno slastné a řádové sestry je nekompromisní formou názorných ukázek přesvědčují o dobře, zda sepíše morálním zlu.

Autor libreta Stanislav Moša promítá přes básnické metafory o tom, co je v reálné životní pro člověka očistcem. A snad i prostřednictvím vlastních zkušenosti, pocitů a snů se je snaží přetavit do atraktivní podoby. Slovo atraktivní je v tetou souvislosti Klíčové. Autorská snaha o efektní show a velkovýpravně pojatá čísla s ambicemi filozofického přesahem se hroutí pod dalšími a dalšími nánosy banální, Dokud Slib se vyvíjející zápletku nezastře překombinovaných forma. Významové textu nepřidávají ani rýmy typu Brink – drink, svíce – slivovici, minutce – whirlpoolce či kravina – Ptákoviny. Repliky Deny ve snažil umocnit rockerovu neformální image zůstávají na nespisovný koncovkách, ty však vzápětí nelogicky ruší kostrbatý šroubovaná vyřčení jak má nesnesitelně děsný, nekontrolovatelný absťák. Ponechme stranou i Podlézavé politický humor o penězích v krabici od vína či opakovaně vpasované postřehy o tom, že je někdo zkouřenej. Už není jasné, kdo kouří trávu a kdo jde na tripu. Ným avizované megaprůsery jsou zde.

velikášsky pojaté výstupy Maharádžovy, hraběnky Báthory, Hitlera – Stalina a reklamy na psí krmivo v televizním studiu bezostyšně koketují s kýčem; divákovi ilustrují to, kam až může vestou posedlost sexem, touha po moci a obžerství. Vše je ostentativně názorné a vystavenou na emocích. Dialogy se podbízí přes odkazy k vysokému umění. A ono autorská Poselství? Ztrácí se ve víru efektnímu, ale obsahově vyprázdněna gesta. Zjevné je to ze-jména ve srovnání s působivými scénou němého hudebníků Divouse a Terka: na Jeviště pouze židle a stůl, on a ona v ozvěnu rytmického bubnování. Jeden úder pěstí do stolu STRIDE druhý a krátký dialog beze slov vydá za tisíc vět.

reklamě pojď blíž

Hudební je očistec muzikálem soudobé a umně spletité více žánrů. Do paměti se snadno vryje rockové skladby nazvané kuří oko a reklamě pojď blíž, stejně jako melodie písně Nejsme klášter jako jiný, ježek se opakuje v Různí variacích a prostupuje celým muzikálem.

Po úspěšně nastudování titulech Zdenka Merty a Stanislava Mosi, jaky Byly Sny svatojánských nocí, Bastard, Babylon či Svět plný andělů vyvstává otázka, zdá můžete přímo ještě posunout Společná autorskou tvorbu dál. A v návaznosti na jaká témata?

A herecké výkony? Proč se o nich zmiňuji až teď? Vynikající Stano Slovák, Jiří Mach, Dušan Vitázek, Světlana Janotová, Zuzana Maurer, Ivana Vaňková (na premiéře dokonce zaskakující v Jiné roli), ale i všichni ostatní odvádí stoprocentní výkon hodný uznání. V kontextu celku však jejich nasazení bohužel ztrácí smysl.

Očistec má ambice být výpovědí filozofickou, pobuřující i vtipnou zároveň, ve výsledku však jen klouže po povrchu obecně platných pravd. A pokud vše v inscenacích autoři opravdu myslí smrtelně vážně, jak tvrdí, je na čase zamyslela se nad změně přístupu k zvolenému námětu. Symfonie, parodie, satira … Útvary se Nabízí mnoho, ale šance završuje trilogii důstojně už jen jediná.

Muzikál očistec

Autoři: Zdenek Merta, Stanislav Moša

Režie: Stanislav Moša

Hudební nastudování: Dan Kalousek

dirigenta: Dan Kalousek, Ema Mikešková

Choreografie: Hana Kratochvílová, Aneta Majerová

Scéna: Jaroslav Milfajt

Premiéra: 19. ledna 2013 na Hudební scéně MDB

(PsAno z premiéry 19. ledna a reprízy 2. února 2013.)

Autor: Markéta Stulírová ^[1]

Diskuse

Do diskuze nikdo nevložil žádný příspěvek