Jak si recenzenti všimli, styl knihy připomíná žánr americké drsné detektivky. Autor se stylizuje do novodobého Phila Marlowa – v tomto případě ne detektiva, ale neohroženého žurnalistů. Tom Nicholson tak na první pohled i vypadá. Delší neučesané vlasy, vousy a rozhalená košile. Tvrdý chlapík, se kterým nejsou žádné Žert. Před pár měsíci dokázal v Bratislavě týden co týden naplnit náměstí. Slováci protestovali kvůli spisu Gorila, který „vyplavou“ na povrch na sklonku loňského roku. Popisuje tajné operace, kdy agenti odposlouchávali Schůzka vysoce postavených byznysmenů (Zejména jednoho ze šéfů mocné investorské skupiny Penta) s politiky (mimo jiné tehdejší ministr hospodářství, ale i dalšími). Časově je kauza umístěna do let 2005 až 2006, kdy byla u moci pravicová Dzurindova vláda.

Gorila na Slovensku nastartovala období naštvaný a frustrace z politiky, které vedle až k předčasným volbám. Knižnímu vydání spisu nebo jeho interpretace se finanční skupina Penta snažila dlouho SOUDAL bránit. Ale nakonec neúspěšně, a tak letos v létě vyšla Nicholsonová kniha. PRODÁNO náklad odhaduje sám autor na necelých třicet tisíc kusů, v obchodech je dalších téměř dvacet tisíc. To z knihy dělá bestseller téměř bez konkurence.

Poznávej vás lidé na ulici?

Celkem ano. Teď jsem se vrátil z Anglie, kde jsem byl navštívit rodiče, a například v letadlo ma řadu Lidí znala. I policista na pasové kontrole.

Jaký to je pocit?

Nejsem člověk, který by po něčem takovém Toužim. Je to … nepohodlné.

Ale reakce Lidí je sepíše pozitivní, neplete se?

vyloženě pozitivně. I Když je pravda, že čím jsou ti lidé výše na společenském zebricka, tím Jsou jejich pohledy tak nějak ironičtější. Příběh, který výprava, není tím, co by bohatí a vlivní lidé na Slovensku Chtěl slyšet. Ale běžní lidé Jsou velmi milí.

Hovor skvěle česky. Cítíte se spíše jako Kanaďan, nebe už jako Slovák?

Nevím. Narodil jsem se v Anglii, vyrostl jsem v Kanadě a téměř celý dospělý život žiji na Slovensku. Asi nejvíce se cítím jako Slovák. Když hrají Kanada a Slovensko hokej, fandím Slovákům.

ve své knížce píšete, že jste vyrostl na farmě.

Chovali jsme kozy. A samozřejmě i další zvířata, jako slepice nebe prasata. Ale rodiče nebyli farmáři, alespoň ne v takovém tom tradičním smyslu. Otec vystudoval medicínu na Oxfordu, protože si to jeho otec prali. Ale pak mu reklamě: „kašle na to!“, Vzal se a vystěhoval do Kanady. Být zemědělcem byl jeho sen. Učil na střední škole v Torontu biologii a ve volném čase farmáři. Celá rodina jsme farmařili.

Gorila přivedu tisíce lidí na náměstí a Toma Nicholsona na tribunu. „Bylo to něco úžasného. Hlavně ten pocit, že v lidech ještě nepřevládá apatie.“ Autor: Isifa / SME / Vladimír Šimíček

Z kolika jste dětí?

Mám dva mladší sourozence. Výjimečně se stávalo, že rodiče odjeli na dovolenou a mně nechali farmu na starosti. Většina z nás vůbec nevěděla, co to dovolená je. Byl jsem buď ve škole, nebo kolem zvířat. Případně na cestě, protože jsme každý den docházely asi sto kilo metrů do Toronta.

Sní to úmorné. Vzpomínám na dětství rád?

Ale ano, Mel jsem skvělé dětství. Jen mně vadilo, že jsem chodil na Soukromé školu, kde Nebyly dívky. Nemuseli jsme na té škole platit školné, protože tam otec učil. Ostatní platili třicet tisíc dolarů ročně, já a bratr jsme to mele zdarma. Bylo to prostředí dětí z velmi bohatěch rodin. Ostatní děti vozili rodiče do školy v BMW a Mercedes, zatímco nás vozil otec ve Volkswagenu Brouk. Byl Tříbarevná, jak ho otec neustále lakovat, aby nebyla vidět řez. To bylo asi moje jediné trauma v dospívání. Snažil jsem se otce přesvědčit, aby parkoval dál od školy, ale marně.

Vy sám působil trochu jako hipíkem. Vousy, dlouhé vlasy. V tom jste asi po otci?

On byl takový akademický hipíkem. Dělal mu dobře, Když šokoval Své bývalých spolužáků z Oxfordu tím, že chová kozy. Létal kvůli tomu poctivě na abiturientských večírků.

nutil vás, podobně jako jeho otec, abyste vystudoval vysokou školu?

To nemusel. Jen mě upozornil, že se musím dobře učit a vyhrát prospěchové stipendium, protože na školné nebudeme mit peníze. Takže jsem se celou střední školu strašně učil a stipendium získal. Když jsem se dostal na univerzitu, byl jsem šťastný a Měl pocit, že poprvé v životě můžu přestat dřít, že mohu Kourou marihuanu, chodit s holkama … No, skoro mě vyhodili. Ale školu jsem dokončil. Vystudoval jsem historii a filozofii.

Bylo pro vás v životě dobré vzdělání DŮLEŽITÉ?

Myslím, že ano. I Když je to zároveň trochu zradil. Soukromé školy tě utvrzují v tom, že když na ně chodíš a Když je vystudoval, tak si něčím speciální. Nejsi! Máš skvělé vzdělání, ale to ještě neznamená, že si speciální člověk. Tím se musíš stát jinak.

Váš „speciální“ moment přišel ve chvíli, kdy jste se vydal na Slovensko. Jak se to stalo?

Úplně na zacatku bylo to, že jsem se rozešel s jednou přítelkyni. A co chlap udělá? Koupí si auto, samozřejmě. V MEM případě to byl Volkswagen 62 s nátěrem jako zebra. Nádherné auto! Koupil jsem ho za 1200 dolarů, ale musel jsem investovat dalších 4000 dolarů, abych s ním mohl jezdit. Peníze jsem si půjčí od otce. Ale abych mu je rychle splatil, začal jsem rychle shánět práci. A mimo Jiné se zúčastnil konkurzu na učitele angličtiny.

Na Slovensku?

Myslel jsem, že budu učit cizinců v Torontu. Špatně jsem to pochopil. Když mě v osm rAno probudila telefonicky nějaká ženská s otázkou: „Chcete jít do Československa?“, Myslel jsem, že se zbláznila. Ale Jiná nabídka nebyla a já Měl Posledních Pět stovek dolarů. Takže jsem reklam: „Proč ne?“ A bylo to. Šel jsem ještě s jedním kamarádem. Moje první působiště bylo v Piešťanech.

Jaký byl váš první pocit ze Slovenska?

Strašný. Když Jsou první věc, které cestou z letiště uvidíš, paneláky v Karlově Vsi … uf! V Kanadě paneláky nemáme, takže mě to překvapilo.

A druhý pocit?

Lehčí a snadněji se tu žije. Ve společnosti není takovej napětí. Slovenská společnost je svobodnější než ta kanadská.

Počkejte, ale vám tu přece zakázali vydat knížku.

Teď to nemyslím politicky. Můj případ byl v určitém ohledů extrémní a souvisel s korupce, jehož samozřejmě na Slovensku je. Ale v Kanadě ovládá vztahy mezi lidmi politická korektnost. Zda chceš říct cokoliv, musíš zvažujete, zda to nebude považovAno za rasistické nebe jinak nevhodné. Na Slovensku Může říct inteligentní člověk to, co si opravdu myslí.

vnímám Rozdíl mezi Slováky a Čechy?

Slováci Jsou mnohem emotivnější. Dovolí si vůči sobě neuvěřitelné věci. Nedávno jsem byl nakupovat v Tesca a dostal se do konfliktu s pokladen. Ona chtěla, abych zaplatil za papírový krabici, v jehož jsem si koupil žrádlo pro kočku. Tak jsem ty plechovky začal z krabice vybírat. A ona mi řekla: „Jděte do píči!“ Myslel jsem si, že jsem se přeslechl. Ale kdepak! Ona mě opravdu poslala do píči a považovala to za zcela normální věc. V ten moment mi došlo, že Slováci Jsou jiní než lidé na Západě, ale i jako Češi. Pro ně je OK, Když Veřejné projev emoce. V tom je určité kouzlo, ale samozřejmě i zrada.

Váš vztah k Slovensku byl láskou na první pohled?

Vůbec ne. Když jsem trávil první měsíce v Piešťanech, moc se mi tu nelíbilo. Velkou zásluhu na tom Mela ředitelka hotelové akademie, kde jsem tehdä učil. To byla taková stará sedmdesátiletá komunistka. Nepadly jsme si do oka. Působila mi problémy a já se po šesti měsících vrátil zpět do Kanady.

Gorila se zařadíte nepochybně mezi nejprodávanější knihy na Slovensku. „Musel jsem tu knihu vydat. Ale teď už chci dělat něco jiného,“ říká Nicholson. Autor: Isifa / SME / Vladimír Šimíček

Proč jste se rozhodl jít znovu na Slovensko?

Nevím. Něco se mi … zažralo pod kůži. Dodnes to nedokážou definovat. Něco v lidech. Něco v té atmosféře. Pamatuji se, jak jsme se po škole scházeli u piva a diskutovali. To byly neuvěřitelné a fascinující momenty. Oni mi dávali najevo, že mě potřebují, a já začínal chápat, že potřebuji je.

Znovu jste pracoval jako učitel?

Jiné nabídky tehdä Nebyly. Pár Lidí přicházejících ze Západu byli například právníci, ale většinou cizinců učila jazyk. Já jsem byl navíc jedním z mála, kterého mele pedagogické vzdělání. Rozesl jsem životopis na celou řadu univerzit. Odpovědělo mi z Olomouce a Žiliny. Vybral jsem si Žilinu, kde byla Vysoká škola dopravy a spojů. Učil jsem anglicky budoucí piloty. Piloti, to je úžasný živůčišný druh. Oni v sobě kombinují exaktních technické myšlení s ohromnou vášní. Létání milují, je to pro ně emotivní záležitost. Piloti Jsou lidé stvořeni pro život. Navíc Umejte ohromně pít alkohol. Zažili jsme Společně neuvěřitelné věci. Dodnes se s některými z nich styku.

Pak jste začal psát do novin …

Někde jsem si přečetl inzerát, že hledají novinářů do anglicky psaná týdeník Slovak Spectator. Řekl jsem si, že to zkusím. A zjistil, že je to přesně to, co chci dělat. Noviny ti dají šanci. První týden dostaneš za úkol napsat článek o Ikea nebe Škoda Auto … Ale za dva měsíce už píšeš politiku. Samozřejmě že na to vůbec nemáš! Ale si mladý člověk a vůbec o tom nepřemýšlel. Navíc to bylo za vlády Mečiara, takže zlatá doba.

To myslíte ironicky?

Zlatá doba pro novináře. Bylo to vzrušující. Když jsem se z Žiliny přestěhoval do Bratislavy, Mel jsem přítelkyni, jejíž matka chodila každý týden na protimečiarovské demonstrace. Třicet tisíc lidí na náměstí! Nikdy předtím jsem nic takového nezažil.

V tého době jste se stal z volnomyšlenkářského Kanaďana Rozzlobený Slovákům?

(Smích) Začal jsem vnímat, co se za Mečiara dělo. Nebyly to jen ty velké mediální události, jako vraždy Policista nebe podnikatelů. Divas se kolem sebe a vidíš spousty drobných věcí, které se ti Skládej dohromady. Třeba stojíš v zácpě v Bratislavě a najednou z fronty aut vyjde černý mercedes a objed všechny po chodníku. Má to v řiti a nikdo to neřest. Jednou jsem pozoroval Albánci, kterým na ulici měnil peníze. Vekslákov. Přišli k nim policisté, jeden z nich témat Albáncům něco vypráví a najednou mu dá Albánec facku. Policista upadli na chodník, druhý mu pomohl na nohy a říká mu: „Pojď, jdeme pryč, at nemáme Zbytečné problém.“ A Odeslat. Já si říkal: Fakt Jsou policisté na Slovensku taková hovna? Člověk se začne na Občanské úrovni hněv a klade si otázku: Co se to děje?

Myslíte si, že Kdybyste zůstal v Kanadě, budete taky novinář?

Neřekl bych. V Kanadě by to bylo mnohem těžší. Tam bych musel roky a roky pracovat v nějakých lokálních novinách nebe mit diplom z prestižní novinářské školy, jako bych dostal takovou šanci jako na Slovensku. Zde bylo všechno možné. Všechno! Navíc velká část žurnalistiky se rodila z hněvu. To by takové v Kanadě ani jinde na Západě neprošlo, protože novináři v té době nepsali zcela objektivní. Ani na současné Slovensku by to neprošlo. Naštěstí ten hněv byl spravedlivý.

Potkával jste se s otázkou, proč se staráte o slovenském věci, Když jste Kanaďan?

To byla neustále jedna z hlavních otázek, kterým lidem tady vrtá hlavou. Často jsem se s ní setkával. A někdy jsem se dozvěděl až opožděně, jak velký to pro mnoho Lidí představovalo problém. Třeba na policejního prezidenta Spišiak. Znali jsme se dlouhá léta, ale byl ke mně vždy velmi odměřený, Skoupý na slovo. Udržoval si odstup. Teprve později mi řekl, že si myslel, že pracují pro CIA.

Pracujete?

Ne. Ale ono nebylo úplně na škodu, že si to některé lidé mysleli. Včetně mafiánů. Mele pocit, že někoho musím mít za sebou, protože jinak bych se nemohl chovat takhle drzé.

Na Slovensku ale působilo více zahraničních novinářů.

Jistě, například z agentur. Ale ty vždy zajímalo jen hlavní kontury, zatímco já se poušti do detailů. To lidé nechápali.

Ale proč jste to vlastně dělal? Co vás na tom zajímalo?

Když si cizinec v nějaké zemi, nemáš zadnímu představu, co by si měl dělat a jak se chovat. Kdybych zůstal v Kanadě, Mel bych jasný kariérním Rusty. Stal bych se učitelem, Postupem času vysokoškolským profesorem. Když si v cizině zemi, nemáš žádné příklad ani vzory. Musíš vymyslet sám sobě. Já jsem se rozhodl sledovat základen princip: jít tam, kde nikdo nebyl. Když nechápeš kulturu a Neum jazyk, budeš to Mit lehčí, Když budeš dělat něco, v čem není tak konkurence. Takže jsem se začal zabydlí kauzy, které nikoho nezajímalo. Například prodej zbraní ze Slovenska. Pro Západ to bylo velké téma, ale na Slovensku to nikoho nezajímalo. No a Když začneš odkrývají prodej zbraní, nutně se začneš zabydlel takové tajnou službou a organizovanému zločinu. Ozývají se ti lidé s tipy, dostávat informace. Najednou tě ​​ta témata Začni vtahuje.

Proč jste se v roce 2003 vrátil do Kanady?

Lákalo mě uzavřít jednu kapitolu v životě a začít novou. Také se mi stýskalo. Myslel jsem, že se už na Slovensko nevrátil. Chtěl jsem zase žít doma. Ale byli jsme v Kanadě asi devět měsíců a ukázalo se, že to asi nepůjde. Zejména pro mou ženu. Kanada je prosycena imigranti a pro ni bylo strašně Těžké se uchytit. Pochopil jsem, že by bylo kruté po ní zadat, aby se kvůli mně vzdala kariéry.

Ona byla na Slovensku televizní moderátorka na zpravodajské televizi TA3.

Právě. A co měla dělat v Kanadě? Prodavačka v McDonald ‚? Zjistila, že nikdy nedostane podobnou příležitost jako na Slovensku.

Bylo Těžké se vracet?

Byla to absolutně Nejtěžší chvíle v mem životě. Když jsem to říct rodičům, otec se rozplakal. Když se rozpláče váš otec, tak to nemůžete jen tak Přejít. Rodiče prodali svou nemovitost v Kostarice, abychom mohli žít všichni Společně v Kanadě. Jako rodina. Ale plán nevyšel.

Ona vám to pak v uvozovkách vrátila, Když jste kvůli ní přišel o práci v deníku SME.

nastoupit jsem do SME po odchodu bývalého šéfredaktora Šimečka v roce 2006. Dostal jsem nabídku od nového šéfredaktora Matouše kostelních, který byl můj někdejší student angličtiny. Nastoupit jsem do Zpravodajství, ale stal jsem se šéfem investigativního oddělení. To byla asi poslední doba, kdy Byli na Slovensku na Tyto věci ještě peníze.

Ale pak jste dostal výpověď, protože se vaše žena dala na politiku.

Zatímco byla v opozici, takový problém to nebyl. Ale Když se stala Součástí vládní garnitury, a byla dokonce státní Tajemnice ministerstva, začalo se to rešimu. Když se na Matouše obrátil tehdejší šéf slovenského Transparency International s otázkou: „Co budeš dělat s tím Nicholsonem? Není to konflikt zájmů?“, Vypukla panika. Šel jsem domů a připravit přesné noc seznam deseti manželských párů v Americe, kde jeden z partnerů je politik a druhý novinář. Byli tam lidé iz takovej novin, jako New York Times nebe Washington Post. Bylo evidentní, že to je na Západě zcela běžná věc. A já jsem byl přesvědčen, že to dokážou zvládnout. Ale Matouš už byl rozhodnut, že odejdu. Lepené Recent mi řekli: „můžeš psát, ale ne o politici.“ Uvažoval jsem o tom, dokonce jsem začal připravovat článek na téma, jak se žije osamělý šedesátiletým ženám na Slovensku. Ale mé srdce v tom nebylo. Naštěstí jsem dostal nabídku, abych nastoupit do týdeník Trend.

Tom Nicholson se nyní chystá vydávat na Slovensku investigativní noviny – měly by vycházela na webu pod názvem Pod povrchem Autor: Archiv

Dnes už se ženou nežijete. Před dvěma lety jste se rozešli. Hráli v tom vaše odlišné profese role?

Ne. Mohu k tomu říct jen to, že politika a novinařina se v mnoha věcech podobají. V obou případech jde o profese, které z větší nebe menší Míry děláte proto, že chcete měnit svět k lepšímu. Ale nakonec zjistíte, že ve skutečnosti stojíte na opačných březích jedné řeky. To se stalo i mně a mé ženě.

V Trendu už taky nepracujete.

Trend je byznysový časopis. Velmi dobrý. Ale byznysový. A to je zvláštní médium. Může Mit pověst, že hledá pravdu a bojuje za ni, ale nesmí narušit ten základen pocit, že je „business friendly“ a že v Něm tedy velké firmy budov inzerovat. Jenže investigativní novinář je takový … v angličtině se používá termín muckraker. Pochází z přelomu devatenáctého a dvacátého století z Ameriky a označovali se jim novinář, jehož odkrývaly nějakou špínu. Tak já vidím svou práci.

V Trendu jste Měl se svými články problém?

některých neotiskli. Přitom to byly témata, kterým mi sami zadali. Týkalo se to i Gorily. Ale byl bych rád, abyste pochopil, že si nestěžuji. Chápou to. Oni by se okamžitě stali terčem mnoha žalob a dost možná by je to zničilo. Navíc to bylo v roce, kdy Penta byla jedním ze zájemců o koupi Trendu.

Tím se dostáváme ke gorily, tomu mýtický spisu, který dokumentuje Schůzka šéfů Penty se slovenskou politiky. Dlouho vám nikdo nevěřil, že ten spis je závazné.

To bylo nejhorší. Když jsem se tím sepíšeme začal zabydlí, setkával jsem se výhradně s reakcemi: „Dejte od toho ruce pryč!“ Politici mě přesvědčovali, že jde o velkou hru, které nemohu rozuměla. Z každé reakce jsem měl pocit, že je to jako jed. A když jsem získal jistota, že to není žádný zpravodajskou hra, tak jsem o tom začal psát článek do SME. Jenže jsem nemele nic v ruce. To bylo dávno před tím, než politici – jako později Třeba premiérka Radičová – potvrdily, že je spis autentický.

JSME článek neotiskl?

šéfredaktor řekli, že Nicholson je pochybný člověk, který pracuje pro zpravodajské služby. Sedlijsme si spolu, abychom si to vyříkali. A on mi reklamě: „Víš, já nevím, co si o tobě mám myslet.“

To asi bylo nejhorší.

Ano, to bylo moje osobní dno. Nechci se nikoho dotknout a sám mám jako novinář hodně slabostí. Moji zaměstnavatelé by to asi potvrdily. Ale Novinářská kultura na Slovensku je hrozně slabá. Vyrostl jsem v prostředí, kde je běžné, že šéfredaktor bojují za své lidi. A Když za někoho nechtějí bojovat? Tak ho vyhodí! Pro mě to byla hrozná doba. Například jsem se chtěl setkat s jedním ze svých zdrojů z vojenské tajné služby. A on mi zavolal, že dnes ne, že mám stín. Stín? Říkal jsem si: Panebože, copak jsem nějaký člen organizovaného gangu? Obchodují snad s dětskou pornografií? A v této situaci jsem šel za šéfredaktorem a on mi reklamě: „Víš, nevím, co si o tobě mám myslet.“ Byl jsem v šoku. Cože? Fuck!

Když dnes vaše knížka vyšla, berete to jako úlevách?

Ohromnou. Vnímám, že vycházejí recenze od Lidia kterého Píší, že od toho čekalo víc a že je to jen rekapitulace. Ale musí si uvědomit, že jsem ten text psal v době, kdy ten spis nikdo neznal. Nemohl jsem počítat s tím, že se Mezitím text spisu zveřejnit na internetu. A pro mě bylo DŮLEŽITÉ to napsat. Byla to strašně zajímavá kapitola mého života. Velmi vzrušující, se vším co k tomu patří. Nikdy na to nezapomenu. Ale teď bych se chtěl posunout dál.

Kam?

psát o dalších věcech. Gorila je mrtvá. Ale to zvíře žije, jen v jjjiných podobách. Mezi politiky je tlak, aby se kauza Gorila vnímala jako ojedinělý, zvláštních případů. Jenže tak to není. Gorila je model, jak to na Slovensku funguje. Pracují teď na kauze Bratislavské teplárenské. Když procházím smlouvy a snažím se to rozklíčovat, je to velmi podobné. Myslím si, že je jedno, kdo je u moci. Pokračuje se dál. A o tom chci psát.

Jedna Slovensku Neziskovka vyhlásila finanční sbírka na vaši podporu. Proč?

Letos od ledna jsem nemele zaměstnání. Pamatuji se, že jsem byl tehdä dálnici dělat nějaký rozhovor a odtud jsem šel přes Bratislavu do Budapešti. Řídil jsem, v autě mi zazvonil telefon a já místo na brzdu šlápl na plyn. Takže jsem naboural. A říkal jsem si: Teď jsem úplně v háji. V Banco asi tisíc eur, do toho hypotéka, a teď ještě narazí. O pár dní později jsem se šechny s šéfkou ou Aliance Fair-Play, což je skvělá ženská. Řekla mi: „Promyšlené jsem o tom. Úděl sbírka.“ A já na to: „oukej, klidně.“

Kolik se vybralo peněz?

LiDE poslali asi 25 tisíc eur. To je velký závazek. Nyní čerpám dva tisíce měsíčně na živobytí. Rozhodl jsem se, že k těm penězům ještě přidám honorář za knížku a investují je do vydávání investigativních novin.

To bude stačit?

Uvidím. Budov vycházela na webu s názvem Pod povrchem. Původně jsem si myslel, že s fi-nancování pomohou bohatí lidé na Slovensku, ale ukazuje se, že s ničím takovým nechce být nikdo spojovaných. Měl jsem to tušit, peníze chrání samy sobě. Když má někdo zdroje, tak mi nedá peníze na projekt, který po TECHO zdrojích pátrají. Požadujeme jsem o Několik grantů a jsem připraven to zpočátku financovat ze svého.

Kdy začnete?

Do konce roku. Myslím, že dobré datum by bylo 17. listopadu.

Je nějaká šance, že se korupci na Slovensku či podobně iv Česku podaří omezit?

Nevím, je to otázka nabídky a poptávky. Poptávka po čisté politici nepochybně je. Dnes si politici dovolí mnohem měně než před pár lety. Ale je to v lidech. Žiji v malé vesničce za Bratislavou. Lidé tam kradou dřevo, neplatí daně a nadávají na zkorumpované politiky. Jak se má něco změnit, Když je ta společnost nemocná zdola až nahoru?

Tipl byste si, co budete dělat za deset let?

Doufám, že budu bez žalob. A že budu naživu. Pokud ano, budu dělat to samé co teď.

A bude to lepší?

O něco málo. Už teď je to o něco lepší, protože se o tech věcech alespoň říká. Ještě nedávno se mlčelo.