Zaslepená slepice: Smrdí tu žrádlo a nějaký bratr mi potřísnil moje …

K první části názvu dnešního příspěvku:
Myslím si o sobě (možná naivně), že jsem tolerantní. Chápavá. Milá. Nápomocná. Empatická.

Ale jedno nechápu.

Proč někomu tzv.. „Smrdí žrádlo“.
Proč, ked’si kolegyně donese v menu boxu smažený květák s novými brambůrky s pažitkou mňam mňam, po tom, jak jídlo dopapá, pootevírá všechna okna dokořán (iv zimě, podotýkám) as omluvným úsměvem nám říká, jak ji to hrozně mrzí, že nám zasmradila Kancl.

Fuj, smrdí tu cibule, česnek, zelí, kapusta, brambory, rýže, kuře, všechno jim smrdí. A tak větrají a omlouvají se, krčí čumáčky, kroutí hlavou a pořád dokola říkají FUJ, smrdí tu žrádlo, ach bože, dej mi sílu.

K druhé části názvu nebo co dělám víkendu:
Kolegyně je údajně hyperaktivní a nemůže víkendu jen tak sedět doma aniž něco udělala (asi ji někdy nenapadlo, že může např. … co já vím? Vylézt z baráku na procházku?).
A tak buzerovat děti.
Své, cizí, hocjaké.
A uklízí! Ale hodně hodně hodně.
Nebot děti nastříkali na podlahu vodu (víte kolik tam je potom bakterií?!).
A pak byly děti ven a když se vrátili, utřel si špatně umyté ruce (protože už nesměli čekat na zem, tak se s mytím krotili) do jejího Tyrkysová RUČNÍKY NA TVÁŘ!
Chápete? Do je krásné vypraného nové voňavého ručníku.
Tak jim to musela těm dětem jít hned říct.
Co kdyby se to stalo zas? Lepší je takové věci říct dětem hned.

A samozřejmě okamžitě potom všechno vyprat zase.
A chuděra kolegyně pak musí celý víkend uklízet a prát, vytírat podlahy, utírat vodu z různých míst
a sledovat, zda si někdo neutrál do jejího ručníku nesprávný orgán.
(A že bych jí to přála tedy …)

I don’l like Mondays.