Velká voda statkářce z Bohumína zaplavila pozemky už třikrát. Jednou ji okradli … – IHNed.cz

Voda pozemky Marcolové nedaleko Odry zalít s ničivou silou iv roce 2002 a pak i před dvěma lety. Přesto dále hospodáře. „Žijeme, jsme relativně zdraví a můžeme pracovat,“ svěřila se energická žena.

S nepřizná osudu a rozmary běhemí bojuje Společně s manželem a synem, na kterého chce postupně farmu Převést. Pokaždé, Když ji povodňová vlna srazila na kolena, našla sílu, vstala a rodinný podnik udržela při životě. Několikrát už ale podle svých slov stála na pokraji bankrotu. I proto za nejhorší považuje poslední povodně z roku 2010. Vody sice nebylo tolik, ale začala docházet síla a odhodlání.

navíc přišly další rány – boj s pojišťovna, úřady a zloději. Našli se lidé, kterým se nepříčily rodinu okrádá.

Elektroinstalace vyhořela

„Nejvíce vody jsme tu měli právě v roce 1997. V teletníku Byly až tři metry,“ vzpomíná . Když Tehdy 6. července přišli do práce, byla už voda na některých pozemcích. „Volali jsme na Povodí Odry. Tam nám řekla, že povodně Nejsou a že se nám to zdá,“ doplnila Marcolová. O Několik hodin později přišla povodňová vlna a způsobilá škodu kolem Tří milionu korun. Zemědělců přišli o kompletním úrodu. Část dobytka se utopila, co se podařilo zachránit, muselo na jatka.

Voda poškodila budovy a navíc kompletně vyhořela elektroinstalace. Trvalo rok, dokud se vše dalo do původního stavu a rodina mohla nakoupit nová zvířata. Když se podařilo situaci stabilizovat, přišli po pěti letech další záplavy a pak ještě jedny v roce 2010. Pomoc státu postupně klesala a stále více se opožďovalo. „V roce 1997 jsme ještě mele na pozemcích vodu, a už přišli z ministerstva zemědělství. Bez řečí nám na dvoře prodali zálohu 200 000 korun. Po Posledních původních jsme na slíbené peníze Čekal rok. Navíc Původně vyměření Částka několikanásobně ponížilo,“ vysvětlila.

Peníze Ukradl zloděj

Nejen voda a úřady ji ale působil problémy. Informace o jejím osudu v roce 2010 obletěla republiku. Zvědí se vlna podpory. Zemědělců posílali krmivo, lidé se skládalo a přicházeli peníze. „Dostali jsme 33 000 korun. Například 4000 korun bylo od babiček z jednoho domově důchodců. To jsme vůbec nečekali,“ řekla statkářka. Z peněz se ale těšila jen chvíli. Připravil ji o ně zloděj, který se sedm dní po povodni do areálu statku větru pod záminkou pronájmu skladovacích prostor. Odešel is peněženka a celou částkou, které Marcolová ten den rAno vybrala na poště. Teprve před časem její mladí lidé přivezli doklady, které po letech našli pohozené u nedalekého dálnice.

jinam nepůjdou

Marcolová s manželem na polích, které zprivatizovala, hospodář od roku 1993. Manžel působil v družstvu jako zootechnik pokud zemědělství Měl tedy blízko. Marcolová na pole přišla ze skladu. O pěstování rostlin a chovu dobytka nevěděla téměř nic. „Já jsem byla ta přizpůsobivá. Dnes si říkám, že jsem se raději měla nechat rozvěsit,“ řekla s úsměvem.

Množí se jí ptají, proč na místě, kde voda dokáže takto škodit, dále zůstávají. Odpověď je podle ní jednoduchá. „Kam jinam bychom měli jít. Jiné pozemky nemáme,“ zakončila statkářka.